(1968, Ivano-Frankivsk)

ukrajinský prozaik a novinář, nositel několika literárních cen, jeden z nejvýznamnějších představitelů tzv. stanislavského fenoménu – volného literárního uskupení autorů původně shromážděných kolem neoficiálního či polooficiálního časopisu Četver (Čtvrtek), v němž také debutoval a byl dva roky (1992–1994) jeho redaktorem. Stanislav nebo polsky Stanisławów je původní název jeho rodiště, centra jihovýchodní Haliče. Vystudoval botaniku na přírodovědecké fakultě Státní univerzity I. Franka ve Lvově a vedle novinařiny vystřídal řadu dalších povolání. Píše originálním způsobem, jímž neustále zkoumá možnosti uměleckého literárního výrazu. Spojováním realistického prostředí a fantastických fenoménů se blíží magickému realismu, tím se však jeho charakteristika zdaleka nevyčerpává. Ovládá umění až ornamentálního líčení přírodních či městských scenerií, zapojuje přírodní jevy včetně nomenklatury (dle svého vzdělání i té botanické), náročné filosofické výrokové konstrukce, krajinu západní Ukrajiny s jejími vrstvami historické paměti od rakousko-uherské po postsovětskou, surreálné a surrealistické spojování nespojitelného. Jeho prózy bývají nedějové, blíží se esejistice nebo scénosledu bez syžetové kompozice. Často destruuje významovou koherenci i samotnou gramatičnost vět, interpunkci, pracuje s rytmickými konstantami, číselnými řadami a dalšími „umělými“ kompozičními prostředky. Neustále tím rozrušuje samotný fundament prózy, jímž je vyprávění a konstrukce fikčního světa, a nabízí čtenáři interpretačně náročné texty, spojující lyrickou krásu s intelektuálním dobrodružstvím hledání jinakosti všeho druhu. V roce 2015 byl hostem Měsíce autorského čtení, v r. 2012 vyšla jeho próza Jinací (přel. Alexandra Stelibská a Jekatěrina Gazukina). V loňském roce vyšel obsáhlý výbor jeho próz pod názvem Jetotak (přel. kolektiv překladatelů), v září se Prochasko účastnil pražského veletrhu Svět knihy a měl autorské čtení v kavárně Fra.