Chviličku.
Načítá se.
-
František Dryje
(1951, Praha) básník, prozaik, esejista. Od roku 1979 člen Surrealistické skupiny v Československu, od roku 1994 šéfredaktor časopisu Analogon. Autorsky a redakčně se podílel na skupinových samizdatech Otevřená hra (1979), Sféra snu ...Profil
Vyšlo 10. 10. 2024
Alice Koubová, Anna Beata Háblová, Bratwurst, Chimamanda Ngozi Adichieová, Daniela Vodáčková, Daria Gordova, Denisa Václavová, Emil Hakl, Eva Kuchtová, Ewald Murrer, Hana Fousková, Iryna Zahladko, Ivan Motýl, Ivana Myšková, Jakub Ehrenberger, Jakub Řehák, Jaromír Typlt, Jiří Dynka, Jiří Jakubů, Jiří Zizler, Jitka Bret Srbová, John V. Fleming, Kamil Bouška, Kateřina Bartlová, Lukáš Vaňura, Marek Jan Vilímek, Martin Dolejský, Martin Lukáš, Michaela Horáčková, Michal Šanda, Milan Ohnisko, Milena Slavická (M. S.), mnemotechnická břitva na uřezávání knírů, Ondřej Macl, Patrik Linhart, Prof. MUDr. Jiří Horáček, Ph.D., FCMA, Radim Kopáč, Robert Kanócz, Sabrina Karasová, Stanislav Zajíček, Tereza Marečková, Tereza Šustková, Tomáš Zmeškal, Vratislav Maňák, Zdeněk Volf
Souvisí
-
Je zajímavé, jak jedna kniha může člověka obohatit a poskytnout vysvětlení něčemu, co nebylo zřejmé. Když jsem četl Patricka Sériota, tak mi došel celý ten šílený oblouk až k současnosti. V šedesátých letech znovu oživil ideu eurasiánství Nikolaj Gumiljov, který ji dál rozvíjel, včetně praštěných konceptů propojení klimatických podmínek, kosmického záření a geologického podloží ve vlivu na etnogenezi, na vývoj ruského národa.
-
Platón tím „šílením“ nejspíš myslel něco trochu jiného než to, čemu dnešním jazykem říkáme psychiatrická diagnóza. Duševní nemoc by nebyla nemocí, kdyby s sebou nenesla velké strádání, neodčerpávala životní síly, nevystavovala člověka různým omezením a neztěžovala mu podmínky – včetně podmínek k tvorbě. (Jaromír Typlt)
-
Je a není to totiž totéž. V dobách své internace v umravňovnárně, v zabitých časech strávených v ústavu pro choromyslné, jsem se stal gnostikem. To víte, když vám každý druhý vypraví své s Bohem pravidelně hovořící obsahy, trochu tomu podlehnete a ztratíte kritičnost.
-
A pak nastala má strastiplná pouť. Hlasy mi nedopřávaly už ani na chvíli klid. Křižovatky jsem přecházela na červenou a často jen o vlásek unikla smrti. Několikrát se mi podařilo zastavit dopravu. Brzy jsem ztratila jednu svou sešmajdanou lodičku, a tak jsem odkopla i druhou. Brouzdala jsem se v silonkách v ledových listopadových kalužích. Celou Prahou zněl Alekův hlas.
-
Touhle scénou začíná jedna Agatha Christie. Na stůl donesou ranní poštu, která sestává ze tří dopisů, a hrdina odhaduje, že první dopis je zřejmě účet, druhý psaní od protivného bratrance (což pozná podle písma na obálce). – Petr Borkovec
