Vyrovná-li se vagon, vodoměrka ve víru,
v uličce staneš jako pěvec. Věc veřejná
bude lyra tvá zkurvená.

ženci žali koně ržáli
slunce svítilo do slámy
jako když vysušit
uzabít pod krkem chytit
surové zestárlé slunce odpozdního srpna

Odulá lebka měsíce
pozpátku koulí se hřbitovem noci
vytřeštěnými důlky civí dolů
na rozpálené podloubí země
na tratoliště černé žluči
až nakonec oknem zapadne
do márnice
do níž se chodí modlit ďas

Vzpomínky prosvítají do temna
Na horké louce ve zlatých orchidejích
Co jsou vlastně medvídky se záhadnýma ušima
Vesele mlátíme do kmenů
Staletých dubů smyčci v kožených pouzdrech
Svítání
Na vzdáleném útesu v temnotách