12/2019
Nazvali jsme toto číslo nesměle, neboť nám nešlo o vyčerpávající definici vztahu umění a psychoterapie, ale právě spíše o dotek s onou dvojicí – a to především skrze autorky a autory, u nichž se tato vazba objevuje.
Milí čtenáři Tvaru,
tématem dvanáctky jsou Doteky terapie a umění. Nazvali jsme toto číslo nesměle, neboť nám nešlo o vyčerpávající definici vztahu umění a psychoterapie, ale právě spíše o dotek s onou dvojicí – a to především skrze autorky a autory, u nichž se tato vazba objevuje. Číslo otevírá rozhovor s Danielou Vodáčkovou, významnou psychoterapeutkou a odbornicí v oblasti krizové intervence. Neméně pozornosti jsme ovšem věnovali Daniele jakožto básnířce, která k poezii přistupuje s pečlivostí starých mistrů. Vedle rozhovoru a básní naleznete v čísle z Danielina pera ještě esej o italské básnířce Aldě Merini, jejíž příběh ukazuje, jak může v důsledku špatné péče vzniknout ukázkový „pacient“ a naopak jak může prospět kvalitní a lidský přístup. Spolu s esejem otiskujeme také ukázku z jejích dopisů a deníků.
Dále doporučuji mimořádné básně Petra Řeháka, který se profesionálně věnuje hypnoterapii a krizové intervenci, Michala Maršálka, jenž je také významným psychiatrem, a Romana Telerovského, který se věnuje vedle poezie psychoanalýze. Dalším zpovídaným čísla je Miroslav Huptych, kterého v literárním světě známe jako básníka, leč zde se nám představuje především jako arteterapeut. Tyto rozličné práce s duší jsou někdy vesmíry sousedními a někdy vzdálenými, jejich setkání má však smysl. Rovněž upozorňuji na esej Jamese Hillmana – terapeuta vždy provokativního a plného citu pro umění. A konečně i Alejandro Jodorowsky, který byl letos hostem veletrhu Svět knihy, je svého druhu umělec-terapeut. Jeho fascinující psychomagie je dnes studována na některých univerzitách.
Pro mě jsou doteky umění a terapie velmi osobní. Terapeutická práce je vedle literatury mou životní náplní. Mám k ní tak silný vztah, že se mi o ní nemluví snadno. Mám rád ona intimní setkání s klienty, byť znám i samotu, o níž hovoří Daniela. Rád střežím jejich tajemství. Mé terapeutické cesty ovlivnily na jedné straně expresivní terapie (dramaterapie, muzikoterapie), na straně druhé přístupy vycházející z humanistické psychologie (především Carl Rogers). A samozřejmě též imaginativní hlubinné cesty spojené s Jungem a jeho pokračovateli, Hillmanem a Moorem. Nejkrásnější popis terapeutické práce jsem ostatně našel právě u Thomase Moora:
Ve stavu okouzlení přestáváme hovořit a začíná promlouvat duše, přestáváme konat a jedná duše, přestáváme vysvětlovat a duše se před námi sama odhaluje. Zastavit se a umožnit to však není snadné, především tváří v tvář utrpení. Moji klienti za ta léta dělali spoustu věcí, kterým jsem ve jménu profesionální cti mohl udělat přítrž: nosili mi dárky, zavírali se do skříně, halili se do záclon, lezli pod židle, zpívali, usínali uprostřed konverzace, jedli a pili, přicházeli v přestrojení, vymýšleli si nová jména, flirtovali, rozčilovali se, přestávali, začínali znovu, vzdávali to a stávali se mými přáteli. Tento druh práce, který duši poskytuje prostor, je fascinující.
Přeji vám léčivé čtení.
To hlavní
-
Cítím blízkost ke směrům, kterým říkáme psychodynamické. To znamená, že se zabývají vnitřními silami a hybateli duše, které se pohybují na úrovni vědomí – nevědomí.
-
Předně nutno podotknout, že Světu knihy patří ohromný dík, jmenovitě jeho dramaturgovi Guillaumu Bassetovi. Ten před rokem inicioval pozvání devadesátiletého kmeta Alejandra Jodorowského, který z Chile do Čech v rámci festivalu zavítal až letos – nejen díky tomu má program světový záběr i věhlas; ještě když přičteme peruánského romanopisce a nobelistu Maria Vargase Llosu nebo francouzského konzervativního myslitele Alaina Finkielkrauta.
-
Dnešní vědomí je bližší své patologii. Psychopatologii již nedržíme stranou, zavřenou
ve zdech blázince. Fantazie nemoci je nyní tak dominantní, že vidíme rozklad, znečištění, šílenství, rakovinné bujení a rozpad, ať se podíváme kamkoli. -
Koláže, které jsou sestavovány z různých částí, se svým způsobem podobají snům a sny, jak uváděl Sigmund Freud, jsou zlatou cestou do nevědomí…
-
Týden jsem chodila po městě
a říkala si: tohle chci, sednout si do křesla,vysvléct se a pohoršit všechny mladíky kolem,
ty hladké Adonise, každý má aspoň pět penisů! -
Sympatizuji se spisovatelkami, které se vědomě prezentují jako feministické autorky – demonstrativně deklarují svou ženskou percepcí světa.
-
Bylo to velké magické srdce Života samého, které se rozbušilo ve Stromovce tak, že zvlhly stromy i oblaka, ale hlavně oči návštěvníků.