nic se nezměnilo chtěl psát
rudolf ve sněhu zapadl po půlky
krám se slaným mu zavřeli dveřmi oříšků
chtěl psát
tak mu pustili střechu po vodě
než je zdi omráčily, tak ještě nebyli napsaní
ale stačili vzbudit budky hlav
prostě povodní
než si rudolf zašel pro slaný, uběhl pět minut básní.
měl jsem tak chvíli pozorovat zatravněnou rovinu
vysvlečenou do kapek v kuličkách
zasklenou do lidských povyků
vypadající každá zvlášť úplně ale úplně stejně
až jim duše pozvedala prsa
kapkami bradavek
měl jsem čas na báseň
a docházelo mi
že ráno šuká potichu
že po tichu večer je jí zima
mráz jí ale nevylez,
takže se rudolf v básni pro slaný dobelhá.
pak ho vlna smete
smůla
nedal si říct
příjmením mlejnek
tak je to všechno dobře

že
smažky jedí večeře jako inženýři
zacákaným světlem popíjejí televize
občas se jim vyrojí láskou k vymyšleným lanýžům
krabice plná šedého hovna… byt od bytu je to stejné
smažky nebývají logické
pochovávají úl myšlenek pepřem – na mřížkách po mejdlech, někteří to jedí
a čučí jak osli pořád dál a dál
a zároveň se přitom serou vzájemně neuklízením
a pořád kupují dvoje dveře
noc ve mně je všechny uzdravuje
pokaždé je to stejné
pomluva je základní kamenem,
jen tak pro radost
protože se hned něco dozví
a hned zas ne
není čistější radosti než ze zkázy a moru – ze zkázy moru maj radost a neví, naštěstí
a proto tak všichni milují děti
prý jsou nevinné
na všechny zabírá to stejné
když zjistí
že jsou

vina je všechny uzdravuje,

můžou se jí rouhat
a než za sviní, tak na dlouho,

do jednoho do jedné bez výjimek
děti ji milují
protože ta má cenu
a prohrává
pokaždé to má
ani stop ani zastavení nebere
jen něco mezi mezimezimezimezi
protože má cenu
vina
alespoň jako příjem
jako kulatej vejvar
něco jako mince
na hlavě krávu na rubu vola
nebo pro mladý a blbý
každá simka má hnůj
a volá
mrtví to vědí

ty vědí že neumírá
smažky sou takový chudáčci
patřím mezi ně
protože sem toho názoru, že smrt neexistuje..
jen z toho ne-mám radost
ale ani mě to nesvazuje
a tak jsem i mezi smažkama za debila
holt chytrost mi nenarostla
tahal jsem za kratší ocas
to na chytrost stačí
inteligence petra nula
až do kombinovaných pocitů řeháka
sem zašel si zašel pro zpěv
a zpíval jako by se bilo
předstíral jsem poesii
fantasií jako by se nechumelilo

říkal jsem si, ví nejvíc a nemusí být chytrá
jen opakuje to bušení
a maká jak pumpa
taky ji nemusíš cítit čtenáři
a to mě před narozením vůbec nenapadlo
a tak sem si řek, že se mě asi někdo zeptal
dodnes nevím kdo…
sem totiž dlouho koktal
jestli to bylo mezi taškama kupé

nebo v mravenci ten mravenec našlapanej do jednoho
a pak mi došlo, že na poezii je super to, že
..
má prostor…

a že na to nemá čas….

Takže ta zasraně dobrá báseň smrdí vejfukem
tam začíná její a
b podkuřuje ulicemi
automobilama supráckejma veršema v abecedě
kterou každý nějak chápe, že některá sou pokérovaná
jiná vyčištěná..
a další že vypadají wolgs s vyzubeným W
jako milý lidi
nejde jí nerozumět básni o abecedě automobilů
pač prej báseň je chytřejší – právě hovno
je to naopak, každej autor ví všechno.. dyť to řídí
o v ším tom mimo uvnitř
verš auto to je kurva báseň
taková celá pod kapotou
hotovou celou voveršovanou ivankou
poezii v ní nenajdeš ale to je právě co čtenáři hledají
čekají na ni
vyhlíží ji jako taxika
zastavit naskočit a frčet kam huba kráčí
v tom je prej smysl čtení básní
číst nahlas mezi řádky
slova jako zařadit
rychlost
pohyb

obrázky z cest
nechat minout svázaná pole pečlivky na pozadí s topoly mezi poli
jako větrolamy
plot za výčuzem a bučením překvapivě kravičkama
jaká náhodička
v obrázcích které míjí tohle čtení
poezie zůstala v autě leda by nějakej slovák pro ni skočil
někteří z vás ať si mezitím odskočí
metr a půl na pět minut
a zas se tu sejdeme

za pět minut

tak sem si k tomu musel nalít panáka, takovej chudáček opuštěněj
skobička strachu v nálezech po ztrátách
ledviny samá chřipečka na výcucu
hovna píšou lepší básně než já
aspoň maj hajzly a rezonujou
dyž to řitka vypustí a šplouchne
aspon hladinku to rozvlní
jenže já nenapíšu ani hmm,
prostě žádná myšlenka
jen něco co není
co se tak tváří
co předstírá
čtenář promine už i zvuk vypadává
a obraz tam nikdy nebyl
tak sem si řek že to dám do auta
a řeknu lidem, že ta poesie je v autě,
a já čtu jako že báseň tady
že to vím, protože jsem ji tam nenechal
že slovák tam šel vážně pro ni a já neřek, že lžu,
že tady nikdy nebyla, že je v tom autě
von to nerozebíral, jak sem tu na čtení za peníze
tak mi věřil
a já ho podvedl

chtěl bych se mu stihnout omluvit
protože pět minut běží..
na poezii je super to, že má prostor
že se vejde do každý myšlenky autora
a vůbec ji nepřesahuje, že ji řídí
pač je pokorná a plachá a bojí se příšerně lidí
protože ty skutečně miluje
protože strach je skutečnou poesií
chtěl bych oslavit strach
strach je dobrý
má dycky namále
nikdy nezmizí
není zbabělý
neopouští
a přitom vodpouští
zůstává i po životě
smrt je hovno naděje
strach to je
je jenom pokorný
ani jméno nenosí.
naděje jo, ta se tváří, že přesahuje,
ale strach jako by nebyl
jako by nebyl
vůbec neexistoval
ale vůbec
jako míň

dycky míň

a míň
a míň
a ještě míň

jako auto
mezi jinými auty
každej přeci chápe, že v nich sou básně, dyž v nich nejsou..
poesie

snad ten slovák není zrovna mlejnkem, když je ruda rudoulf a rudoulf dokonce rudolfem
a nedošel tam ale dal si jenom perník za dveřmi dyž mě sem pouštěl
snad mi nevěřil, dyž mě propouštěl
a pochopil, že sem si vymýšlel
že nejsem vrah
i když sem uznán vinným
jako každej hrách
tvrdý
jsem tak rád vinný

protože se můžu včas vtělit
a můžu přitom mlaskat
jak mám čas
jak nespěchám pod 5 minut
tak je mi dobře jako hovnu
a dítěti
můžu všechno, protože všechno vím
protože nejsem hovno,
jenom vás seru

vynálezem hajzlu do auta
nějakej chemickej do kriplkáry
pod sedadla
pro posery
to by byl vejvar
i zdravý by si sedly
v těch nekonečnej zácpách
vypustit na místě, tak blízko od voňavejch stromečků
tak blízko ne
a je dobře že ne, takhle mám na patent
a ještě budu za dobráka
pak se vyseru na poesii
a budu se flákat
jako samohláska po rimbaudovi
jako reálný budu
poesie je pro omyly
a vynálezy
jinak leze krkem
když píšu chór pro debily

rudolf nezemřel po povodni
von si to myslí
je přesvědčenej
je to víc než 5 minut
klidně si to pošeptejme
von si toho nevšilm….
všimněte si, že si nevšilm
na všechny zabírá to samý
prostě auta a vina
kola a karamboly
a z prdele vejfuk
jako kriplkára
z paraboly
ale to není hezký….
že vám to čtu, přišli ste na čtení…
a ne na poslouchání..
chcete mít svou vůli a líbit se po něm

jako zajímavý
tu vonět druhým lidem
seš tady ivanko, miluju tě kurva
seš tady u mě

serem na ně
na všechny
na čtenáře a posluchače tady
budem se chovat jako hovada
bude nám to všechno zase jednou
jako už jednou
jedno
miluju tě…