prolog medúz
zatímco voda stoupá a ti co zůstali ležet
nacházejí cestu k bývalé hloubi hnáni v zašlé podobě
k začátkům stejně krásní jako průhlední srovnaní v bezhlesé kadence
noty k hudbě dokonalé lhostejnosti

jejich spásný způsob jak protáhnout tělo
nedotčené prosakujícím světlem v rytmu vln
zajedno s proudem s pohlcováním cizotou s unášením částí
jednotlivců do jejich nepohnuté množiny

při pohledu z dostatečné dáli vše ustrne
klesá do ticha lomození nepřátel mlčení přátel
druhý život se jen tak zapěnil – nestalo se nic
změnu směru jsme opět propásli

mlčení přátel
omyl by mohl spočívat i ve víře
že božsky zamžený mozek je obranyschopnější než
osamělá medúza v proudu živin rojové
inteligence v dmoucím se souzvuku sítí
v šumu monitorů v tichém lesku čidel
moře jinou hvězdou vrhané sem a tam
jako písek pod vlnami rozdělovaný a shromažďovaný
odrostlý všem formám a opět soustřeďovaný
rozum se jasní a mění v krásu
rád bych ho uložil do víru těch co zanikají
do vzedmutých posledních úderů ploutví
návnad stažených z háčku –

Překlad Věra Koubová