SEZENÍ

Adam sedí u okna,
matný obrys na skle.
Ptají se ho právě,
jaký je rozdíl
mezi kamenem a cihlou.

Žádný, říká.

Ptají se znovu.
Kámen. Cihla.
Říkají, že počkají.
Že by bylo moc dobré,
kdyby tam nějaký rozdíl byl.

KRESBY

Na židli sedí kdosi bez krku
a volá hoří.
Tady je talíř strachu
a lžíce.
Náklad padá z vlaku
za zběsilé jízdy.
Kresby,
jsou to Adamovy odpolední kresby,
vratké domy tenkou tužkou.
Na stole
narůstají kresby,
než si pro něj přijdou.
Nakonec dlouhá,
až příliš dlouhá čára,

nedokončená ruka

SEZENÍ

Řekli mu
že jde o Povolání celníka.
Řekli mu,
ať počká,
že to bude chvíli trvat.
Od té chvíle tu
sedí,
s matným obrysem na okenním skle.
Dává do toho vše.
Sedí,
jako ještě nikdo.

NAROZENINY

Tiráka!

Bude mu čtyřicet,
nebude čekat.
Naopak.

Kšiltovku hokejového klubu
a tiráka
nebo letadlovou loď!

ADAM SE PTÁ

Přes kašel
dlouhý a černý
se ptá
Kabát zadělaný bůhvíčím
přes záda dostal deštěm
světlo lampy
motá se ve tváři jako lišaj
dveře třískají
Celý venkovní
celý z prozatím
přes kašel
ptá se po ní

Ta s malými prsy velkou jizvou
nevíte?

Z převržené vázy
hrne se stoletá voda
Uprostřed vezdejší čekárny
tmavá velikost
toho kdo se po někom
ještě ptá