Jestli kniha Zuzany Vlasaté a Jakuba Patočky na něco apeluje, pak na to, abychom se měli na pozoru před každým, kdo by chtěl demokratické instituce (z)řídit jako firmu…

Psát pod pseudonymem je možná pro někoho řachanda, ale pro mě to byl spíš experiment.

I napadalo mě při četbě: jak se s touto „symbiózou“ modelky a farářky asi popasoval polský čtenář? Ale pak jsem se zastyděla a uvědomila si, že mě Surosz svou knihou vlastně dostal…

Ještě něco však v průběhu první světové války Flusser odpozoroval: že nejnebezpečnějšími válečnými štváči bývají staří pánové.