I.
Svoboda projevu
(březen 2022)

Jazyk na řetěz
na držku flastr
vzpomínky podél zdi
paměť zahrabat
promazat strupy
chronická infekce lži
hovado obehnané drátem
čeká až propukne dávení
až tě vyžene ven
přinutí zvracet
ale řeč zmizí
budeš jen skučet
nulová artikulace
нет понимания
takové to je
psát tady noviny
 
 
II.
Werichova vila
(18.10. 2022)

Lunetická okna
září v kavárenském jasu
Co si dáte? Nic!
Pod klenbou kde básník
noc co noc do lisu na hvězdy
házel vlastní srdce
tučňáci u květinových stolků
konzumují ryby
Totální eradikace
Holanovi vyhradili koutek
v mezipatře a tedy v řiti
 
 
III.
Začalo to v dubnu 2025. Výbor pro Kulturu a vzdělávání navrhl společnou učebnici dějepisu pro základní školy. Dějiny smíření, stejný text pro všechny děti v Unii. Sdílená minulost, společná budoucnost. Lákavá idea, kterou Evropský parlament jednohlasně schválil.
Byly ustanoveny národní komise, z každé země byli vybráni renomovaní historici. Jednotlivé státy rychle vytvořily vstřícný a tolerantní pohled na vlastní dějiny. V roce 2027 se ukázalo, že projekt vázne. Přibylo sporných témat a v banálním textu pro děti se vedl boj o každé slovo. Nicméně evropští politici považovali učebnici za fundamentální krok k budoucí stabilitě a Evropský parlament idealisticky podmínil setrvání jednotlivých států v Unii aktivní účastí na dokončení projektu.
Od druhé poloviny roku 2027 je úsilí historiků stále více narušováno hrubou medializací. Z historických témat se stává potrava pro předvolební kampaně. Evropou se šíří nenávist. Na počátku roku 2028 je Rada EU nucena zrušit Schengenský prostor, záhy poté dochází k násilným konfliktům v Tyrolsku, Porýní a Vlámsku. O tři měsíce později překročí maďarská armáda slovenské hranice a Španělsko obsadí Gibraltar.
 
 
IV.
Nejprve si prohlédni fresku Zvěstování ze Svatého Marka ve Florencii, myslím tu menší, která se nachází uvnitř klášterní cely. Obraz je prostý, žádná dekorace, jako bys dvojici přistihl při něčem intimním, a přece nerušíš.
Kniha, kterou si Maria tiskne k srdci, je otevřená. Ten pohyb, to, jak ji drží, ovlivňuje podobu drapérie. Kniha vmáčknutá do šatů způsobí, že se záhyby látky ke knize sbíhají a současně z ní jako paprsky vycházejí. A od Mariina lokte dolů se zpráva šíří jako opakující se průhyby pláště, podobné kruhům na hladině.
Tělo klečící ženy sice určuje tvar šatů, přesto tělesné proporce nesedí, její kolena visí ve vzduchu. Štokrle tak vysoko nedosáhne a podpírá pouze drapérii. Jako by od pasu dolů byla postava pouhým oděvem a pod pláštěm zůstalo duchovně bezpohlavní prázdno. Opak je pravdou, jde o vtělení. Maria je jediná, kdo na obraze vrhá stín, to její tělo představuje hutnost Boží přítomnosti. Skutečně, mezi Marií a Gabrielem nic nepřekáží. Jen světlo a praskliny ve zdi. Bílá zeď je namalována na skutečnou stěnu kláštera, vlastně bychom o imaginární zeď mohli opřít i vlastní čelo. Událost se nestala, právě se děje.

Začínáš být netrpělivý, jak sakra souvisí popis obrazu se svobodou projevu? Nijak. Fra Angelico se svobodou projevu nezabýval. Na rozdíl od postmoderního umělce se malíř quattrocenta neptal, co je to pravda, ale jak ji zobrazit. Fra Angelico maloval Zvěstování Páně znovu a znovu, nikdy ani na okamžik nezapochyboval o smyslu té události. Byl do ní ponořen. Nám sotva přijatelnou informaci akceptoval jako vzduch, který se dýchá. Ta pravda pro něho byla stejně fundamentální jako zeď, na kterou maloval. To, co vidíš, nejsou pochybnosti, ale zjevení.