Téma sedmého Ravtu roku 2020 vzniklo z radostného impulsu, u stolku v kavárně divadla Komedie. Zrodilo se ve chvíli, kdy bylo zcela přirozené těsně sousedit v řadách hlediště, ve frontě na drinky se lokty přetlačovat s ostatními žíznivci, v družném mumraji plivat síru na rozličné kulturní obsahy, zkrátka intimně kulturně spolu-být.

Ne, nehodlám litovat, analyzovat, moralizovat ani sýčkovat: dost už toho všeho. Pojďme svobodně pokračovat v tvůrčím spolu-bytí! Právě proto se teď blízce dotýkám klávesnice, abych vás co nejrychleji otevřela zapeklité literární disciplíně: textům o zvuku, psaní o hudbě. A jak je to báječně protivné téma. Jak blbě se to celé dá dělat! A jak skvěle, ovšem. Zkusíme se v tom všem poněkud přehrabat — odhalit nějaká ta tajemství, vysmát se nějakým těm blbstvím, ale především: nadchnout se pro zběsilé konverzace smyslů. To lze dělat kdykoliv, třeba hned. Hned!

Za dobrý konec v tomto čísle vší silou táhne hudební publicista (ano, je to zoufale nepřesné) Pavel Klusák, který se v psaní o hudbě vůbec neomezuje a nemá zájem šetřit sebe ani čtenáře — viz ukázka z chystané knihy pozoruhodných historek z hudebního zásvětí. Kromě toho se k mé radosti vcelku ochotně podrobil experimentálnímu distančnímu rozhovoru, který pojal tak poctivě, jak je to jen možné, když otázky nesviští nad řádně zacintaným nočním kavárenským stolkem. Nu což, všechno se dožene.

Dohnat by to měli i mnozí tzv. publicisté a mnohé tzv. redakce, kterým se v Pádle báječně nemilosrdně věnuje hudební kritik Boris Klepal. Abychom neházeli flétnu do žita úplně, snažíme se naslouchat také druhé straně, tj. čtenářům hudebních kritik a glos, odběratelům a také objektům hudebních časopisů, z velké části totiž čtenářům-muzikantům. Nepřehlédněte proto anketu, ve které nám laskavě odpověděli a mnohé dobré věci v psaní o hudbě vyzdvihli básník a redaktor Jonáš Hájek, klavíristka a skladatelka Beata Hlavenková, hudebník, dramaturg a kurátor Jan Kunze, písničkáři Petr Linhart a Filip Pýcha, básnířka a publicistka Simona Racková, textař a muzikant Pavel Sobek, hudební skladatel a kytarista Lukáš Sommer, muzikant a fotograf Dušan Trličík, spisovatel Miroslav Václavek a písničkář a textař Jan Žamboch. Mnozí s respektem zmiňovali nepřehlédnutelnou práci hudebního kritika Jiřího Černého, aniž mohli tušit, že druhým rozhovorem tohoto Ravtu bude ten, který právě s Jiřím Černým v roce 2011 vedl a nyní z dobrých důvodů z archivu uvolnil básník, písničkář a publicista Michal Bystrov. Všimněte si, kolik z výše uvedených jmen v sobě spojuje hudbu a slovo. Chci věřit, že synapse mezi žánry tímto nasílíme i vám, milí čtenáři-posluchači Ravtu.

Nechť slovo hraje!