Můžeme mít strach z nějaké konkrétní situace, nebo osoby, ale také společenství či zřízení. Pro další příklad nemusíme chodit daleko. Exodus migrantů ze zemí, postižených válečnými konflikty a pro nás nepředstavitelnou chudobou, vzbuzuje u většiny z nás více či méně oprávněný strach. A tak bych mohl pokračovat až do úplného vyčerpání všech jeho forem. Strach však nemusí být nutně vnímán pouze v negativním významu tohoto slova. Jak říkal pan Werich v dnes už legendární pohádce Sůl nad zlato: „Není tma, jako tma.“ A to stejné lze říct i o strachu.