Moře
49.8387344°N, 18.2848303°E
Ze satelitních měření vyplývá,
že se naše matrace
s nevypranými skvrnami kontinentů
od sebe vzdalují
rychlostí několik milimetrů ročně,
zatímco my se pořád ještě milujeme
na poklidné hladině dní.

Když je po všem,
podáváš mi na balkóně jointa
v hvězdářském úhlu jako dalekohled,
chceš vědět, jestli taky vidím
auto, svatbu, děti.
Ale já dohlédnu sotva na konec televizního programu,
a tak jdeš vybalovat lásku
ze svých knih na dovolenou
a racci se nám chechtají
od pobřeží ostravské skládky,
kde končí všechny plány,
které už nejde recyklovat.

Spíš na mělčině, za odlivu úsporného světla.
Vyplavilo tě to odněkud z hloubky,
kde se páří úroky a nebankovní půjčky.
Stočená připomínáš ulitu,
a tak na tebe přiložím ucho
a zaslechnu přeskakující gramofonovou desku se zvuky moře,
všechno to lidství,
které jsme ve vesmírné sondě
vystřelili k planetě boha Neptuna,
aby nám požehnal na osamělé plavbě.

OSTRAVA
I. Plakáty
Schoval jsem se zas do podchodu.
Sníh zasypával svrbivé nákupy
jako tehdy,
když kapsou na vnitřní straně žeber
odcizila rakovina dědovi plíce.

Mohl bych ho tu potkat.
Boty by ještě něco koktaly
o pražských chodnících
a tiskla by se k němu obnošená košile,
opakovaně vyspravovaná pro dlouhé vyučovací hodiny,

ve kterých žákům dokazoval,
že všechno se podle univerzálních zákonů
sčítá, násobí, odčítá a dělí,
než se během let dopočítají
k různému počtu manželství,
parkovacích stání a pokojů
uprostřed vytěženého bytového fondu.

Ale výsledek nesedí.

Jdu podél blednoucích premiér a otrhaných výprodejů,
a zbytek mi mizí za konci veršů,
jako nápisy po zdech
přelepované dalšími a dalšími plakáty.