Vyšlo 21. 10. 2021
Aleš Kauer, Básník Ticho, Daniela Vodáčková, Dominik Bárt, Emil Hakl, Filip Klega, František Dryje, Hana Bednaříková, Ivo Pospíšil, Jáchym Topol, Jakub Fišer, Jakub Šofar, Jan Motal, Jan Rejžek, Jan Škrob, Jan Zuziak, Jaromír Typlt, Jiří Kratochvil, Josef Janda, Josef Rauvolf, Kamil Bouška, Karel Piorecký, Karel Škrabal, Lukáš Senft, Martin Pilař, Martin Stöhr, Martin Trdla, Michal Hvorecký, Michal Šanda, Milan Ohnisko, Ondřej Slačálek, Patrik Linhart, Petr Kužel, Petr Motýl, Petr Placák, Petr Rezek, Petr Štengl, Radim Kopáč, Robert Kanócz, Svatava Antošová, Tomáš Mazal, Václav Kahuda, Vít Kremlička, Vladimír Merta, Zbyněk Fišer, Zdeněk Volf
Souvisí
-
A když už jsem měl galošky stejně zásobené vodou jako kaluže, tak Bondy bědoval: „My dostaneme! Ó my dostaneme!“
-
K pornu mám asi takový vztah, jaký má cestovatel k dokumentům o cestování. (A. B. Háblová)
-
Přítel: Objednali si u tebe pamflet. Jednáš s Böhmem, ne s Fučíkem. Snad si nemyslíš, že se změnili?
Spisovatel: Poučili se. Teď jim to došlo. Vědí, že nás budou potřebovat.
Přítel: Jako oběti.
Spisovatel: Ano, Pavel, Ludvík, Jaroslav, Zdeněk – to jsou noví mučedníci.
Přítel: A ty jim takhle pomůžeš. – Vždyť je to umístěnka na Bory.
Spisovatel: Přeháníš…
Přítel:A ty sám se cítíš na kriminál? -
Uvedené básně pocházejí z pozdních, respektive posledních Nerudových sbírek Geografía infrucutosa (1972), Jardín del invierno (1973) a El mar y las campanas (1973). Ty se společně řadí mezi téměř třicet Nerudových knih, které nikdy nebyly přeloženy do češtiny na úkor opakovaně vydávaných angažovaných textů zejména z přelomu 40. a 50. let. Ze zastoupených básní se vynořují motivy a témata příznačná pro (nejen) pozdního Nerudu: vztah k Chile, jeho krajině a přírodě a zároveň stesk po domově, v tomto případě propojený s kontextem Francie, kde Neruda působil před svým posledním návratem do vlasti jako diplomat.
