…

růžová z mrazu
v soumraku se bavíš s tátou u dřevníku
vidím vás oknem od nádobí
poprvé
jak v okamžiku vzniku

usínám s tvým chodidlem v dlani
vzpomenu si na tátovo zašišlání
se spadlým můstkem a ještě pod rouškou

…

žluté místo za škálou polí
potok mléčně zakalený

pomalí ptáci po vypršeném nebi
na rybníce škraloup na pudinku

bylo tu moře
ještě jsou v mezi
lastury ve vnitrozemí

…

aby to zas tolik nebolelo
bojím se otevřít i podzimu
na protější skále
svítí bříza jako nahé tělo
přímo nad ohništěm
obrovského modřínu

v čem to je
když ne v barvě listí
jak prosvítá stříbrem oblohy
poslední žluté třepetavě mizí
mokrem se lepí
k žule obruby

…

bezdotyková karta
měsíc svítí v posteli
praskot větví
bosá do druhého patra
poprvé měkce sněží na jmelí

nepohnuli jsme se z místa
latimerie podivná
minulost zapouzdřená cysta
vyřezávaná zaživa

…

tvoje oči ze tří pixelů
vyzařují něhu
snažíme se porozumět
s jemností mateřské translatologie
která mezi zvuky a bublinkami slin
přesně vnímá úzkost nebo štěstí
pachové markery v tričku na spaní
molekula krve v moři
rozechvěje čnělku ledovce
a gejzír do prvního patra
je hřbetní fontána prasklého potrubí
v ulici k botanické

…

tvůj kalendář bouřkového dne
den nevhodný k uzavírání smluv
k překladům veršů z posvátných knih
k sázení či k pěstování
den nevhodný ke stěhování
vhodný k milování
kdy je zvláštní barva vodárny nadohled
kdy zakládáme podhoubí
co přečkává smrt celou pletení
jako některé verše čelí řetězením smrti
v koutku účtenky tvá malá parafa
nácvik podpisu nového příjmení
anebo vzorec naší sloučeniny
extrémně nestabilní prvek blízkosti
existující jen zlomky vteřiny
otisk tenisky v asfaltu na Albertově
celá noc šikmo vodou do oken
chytaná do lavoru vedle postele
kdy pohodlná méněcennost chrání před pokorou
voda protéká písmeny proraženými v plechu
jak vítr modlící se slovy na praporu
a klíč je pod modelem sochy hluboko v břečťanu

…

svištící autobusy plné obrazovek
kde přátelští roboti dolují coltan
a zachraňují tikající planetu v průrvě dvou hodin cesty
s andělskými borovicemi za svodidly
vracím se promrzlý
pokoušeš mou nahotu svetrem

…

výtah nahoru se zaseknul
zoufalí cestující už močí do šachty
muž který odmítl splnit rozkaz
mluví o rozpadu vztahu jako o amputaci dcery
o chvíli kdy ji potrestal svobodou
dal ji vybrat

…

do ucha mi šeptáš pin
naházíš do sebe skleněné nudle
co jsi to říkala?
déšť to zamluvil
nepřijít o víru v rým
jako o kteroukoliv jinou víru
s dítětem v úvazu za krkem
nakládáš na vozík květináč s citroníkem
a obraz se kterým se utíká

Básně z chystané sbírky Genciána (Host, 2021); kresby z let 2015-2020.