Vznáší se dům
a sůl. Milují se
otec s matkou.
Dítě leží
pod postelí.
Slánku
přiloženou k řasám,
mnohooký dalekohled
do budoucna.
V domě
svornost.
Meteority
ze zdvořilosti
uhýbají
blahému domovu.
Zákonitosti se
osvobodily
od božích přikázání.
Sůl ze slzy
v ranách rozbřesku.
Kdo křižoval,
má rád.

―

dům domova složen
z es
rodina založena
v tento vlahý
smyslný podvečer

to ráno pak
vycpávají havrany
za živa
za letu

neuzříme
ani neuslyšíme
jenom nahmatáme

smysly myslí
pěti mini mozky

šestý dotváří

sedmý jen existuje

Morava
Voda mumlá. Pstruzi
sluní se na kamenech.
Na dně řeky bujarý
večírek nesmrtelných.
Pod kameny ticho.
Poblíž kvílí pila.
Půlí blízké
na dobré a vzdálené.
Pár vln si nasazuji
na hlavu, šplíchám.
Odcházím najít
svůj domov.
Mohla by jím být
i představa
odplouvající k moři.

Foto (c) Lukáš Houdek: Slavkovský les.