8. 6. 13

povodňově zátopově:
mdle tábor a oreb v české krajině
vyjímají se
jak kněžna zaháňská na starém bělidle
a céra slávy či metternichova
psyché moje a pneumo svatý
ať s helceletem běhaj po brně nahatý
nesmrtelnost je nemine
až kočí práskne bičem – hle zde stávala praha –
škrabal ji však zapálil než voda vylila se
a já mám v sobě tolik vin
že svinut do klubíčka nevím zda jsem
kočička či liška

5. 8. 13

a pak až zlo hlo bohem
nezůstal na klamu klam
a svěšený jazyk psavců
nemohl dál pořádat

bylo pak pozpátečno
setrvale v každém oudolí
žijících si po svém na tocích
valících se proti proudu
nahoru k pramenům
lačných znovu
zřít svět

7. 11. 13

pro E. S.

Co se děje v budoucnosti
zcela obklopuje naše životy
Třebas pomyšlení na smrt
Každý den chodím na vlastní pohřeb

A dneska i na tvůj tam
motat se budu v Motole
přitom na Kulaťáku tě vidí proroci
po boku Spasitele
To si nemohu pomoci

31. 7.

je konec července
byl červen, bude srpen
jede to šupem
oživlý mrtvolec na víko rakve buše
říká si, nebyla lepší kremace…?

a jde si koupit nové kraťasi
k přijetí kondolence a jde si koupit nový kraťasy

k přijetí kondolence

25. 1.

na chvíli vše ztuhlo jako by mráz
zadržel dech mezi otcem a synem
dcerami a dětmi
a duch přestal vát
schoulené duše zastavily své obrazy
pak sem viděl jak tuhnu
na tisících snímcích turistů japanu a kitaje
ze staromáku a mosteckých věží
když se blížím ke kanclu
ale už to taje

25. 2.

není radno zápasit s anděly
zvlášť ne na starým městě
kloužou v rukách celý od másla
co nosí na hlavě. a sou všude
ani za příkopem není bezpečno
tu jeden za pípou v konvičce
tam zas za týlem sedě jeden
pohání severina od vykřičeného
do vykřičeného. nejhůř pak
v kanálech kudy rádi chodí v kabátech
z ostud. až z novýho světa pod klementinum
a pak do mýho počítače

3. 3.

v kříži lepí se smog měst
crux sacra sit mihi lux
temnota lákavá jest přec
non draco sit mihi dux
ustup za levé rameno ženo
vade retro satana
ať vzpomenu si ti na méno
numquam suade mihi vana
svodům se vysměju
sunt mala quae libas
a připijem na lačnost
ipse venena bibas
než začne dost

12. 3.

v nejlepším z možných světů jsou nám vidět vnitřnosti
jak tvorům hluboko v mariánském příkopu. světélkují
a potkávají se jen co by podvodní majáky varující před nárazem
poněvadž každý dotek je hodně bolestivý
si jen představte nárazy srdcí obalených průsvitnem
to je pak napoprvé zároveň naposled a zcela fatální

25. 3.

sou tři a to ukřižujou tě domine
jako každej rok, ostatně a
každej rok to pomine, jak ty ostatky
pomni jen fšecky co navštěvuješ
mezi tou třetí a pátou
fšecky ty octový houby a bloudy
jako já, že myslím na tebe
a píšu tady na cukrovou horu
jak tchoř co nemá svou noru
pajdavá je víra má
ale ty ve mně přeci věříš, jinak
by to nebylo
pečou tady ženy králíka
a vůně je to převeliká
ale nevezmu si
za chvíli se zastavi svět a
nevyměním to přeci
za levým ramenem zahlédnutí
nebeskýho jeruzaléma
celýho toho království
co není z tohoto světa

9. 4.

sunou se zas přesuny
z lešení popraviště vzbouřených
z cupitání mezi klementinem a karolinem
k zavěšení mariánskýho sloupu
z nebe na zemi
z proti všem
k úprku do všech stran
zas nás to čeká
ta facka
co tu lítá v povětří
kéž uhnout tak
aby sebe svalila
a tak nám i po zavíračce
nalila

20. 7.

variace v rázu La Belle Dame Sans Merci:
seděla na nočníku a zpívala
bylo mi, jako bych se zraňoval
o ozvěnu. z čůrku moče
rostly jí hodně rychle nohy
dlouze jimi nad nočníkem točila
to už jí bylo osmnáct
vzpříčila se na nich k tyči
(nad nočníkem byl totiž bordel bar)
a hýžděmi vytahovala všem oči
to už jí bylo osmadvacet
z rozkošného hnusu chtělo se mi až
vracet. na pořád vracet
k zvuku nočníku a
naleštěné mosazi taneční tyče

do pyče
rostly jí hodně rychle nohy
dlouze jimi nad nočníkem točila
to už jí bylo osmnáct
vzpříčila se na nich k tyči
(nad nočníkem byl totiž bordel bar)
a hýžděmi vytahovala všem oči
to už jí bylo osmadvacet
z rozkošného hnusu chtělo se mi až
vracet. na pořád vracet
k zvuku nočníku a
naleštěné mosazi taneční tyče
do pyče

28. 8.

tak dlouho chodili se džbánem, až stali se uchem.
tomu nad mřížkou vyhozené zpovědnice.
proklekané klekátko vykreslilo nožičku
jak utíká utíká utíká a zacpává si mřížkou oči.
než zase pude se džbánem za krkavcama.
pro řezanou

2. 9.

zasviť mi rovnou do srdce
zrcátkem z perníkovýho srdce
z pouti zasviť mi k pouti
do sebe ať to tak z rána nezebe
slunko zářijový