usypávám svůj smutek
jak nálož dynamitu
něco skončilo
je válka
a stydlivý malý policista
s velkýma očima
tu hlídá kytku
nakreslenou na plechové ohradě
a o kus dál
ospalý andílek strážný
vetchý věkem
a praskající tíhou štuku
zavřel oči
i on už jede na autopilota
směnu zřejmě přebral
plastový alarm na fasádě
a o kus dál
obsadili holubi vrcholek sochy
z památníku časů které minuly
zírají do slunce
snášejí vejce
a o kus dál
hlídá vchod do chrámu slepý pes
a stařena v černých šatech
ohnutá navždy k zemi
voní k vlčímu máku
už nikdy nepřestane
cítit tu vůni země
která se k ní tiskne
a o kus dál
přidržuje Atlas balkón
s mladou ženou
a prádlem
děti ve dvorech
pouštějí vlaštovky
a válka tluče na domovní dveře
ulice jsou plné lidí
co usypávají svůj smutek
nenápadně
mezi dvě tichá slova
mezi dvě prudké dávky
hlasitého smíchu
Lvov, 2014
-
Igor Malijevský
(1970) je básník, prozaik, umělecký fotograf a spoluzakladatel literárního kabaretu EKG. Je autorem řady básnických a povídkových sbírek, vydal také několik fotografických monografií. V loňském roce vydalo nakladatelství Argo jeho román Otevřený prostor. Pro ...Profil
Souvisí
-
krajina voní hořícím listím
a blahodárným tlením
a noc ji víská ve vlasech
a laská na ztvrdlých prsou
a líbá údolí zatuchlá pradávnými sny -
Až na tři knihy – Ztroskotanec na břehu atlantském Ivana Wernische, Almara téhož a Nevědění Milana Kudery, které zazněly dvakrát – se tituly neopakují. A pestré jsou i žánry, a dokonce jazyky…
-
večer vyndám zuby
zalezu pod peřinu
a budu vzpomínat na stéblo
které jsem strkal kamarádovi
do zadku -
Pozoruješ zvíře,
které si právě vyskočilo k tobě
na postel
Neustále si saháš do úst
přerostlým nehtem na palci
Podej mi toho kocoura, zahuhláš