Smrad škvařeného fousu
večer vyndám zuby
zalezu pod peřinu
a budu vzpomínat na stéblo
které jsem strkal kamarádovi
do zadku
žebřiňák kodrcá
babička na mě čekávala s klackem
u dveří
hubená
třeba
jako
t
nebo tlustá
válející se v bahně s růžovou tlamou
metající bobky tenkým ocasem do velkých dálek
kde tvorové zaskočeni takovým smradem propadají smutku
zůstalo mi
po nějaké básni
malé a zbytečné
víno vynesu
u kamen zahřeju
po jazyku poválím
okem pohladím
a pak se vožeru
žbluňk
a žába
sedí na písku
nevzdychá
nohy neroztáhne
jen zavazí
nebo to bude on
s kosou na rameni
zazvoní u dveří
raději bych ženskou s prsama
kdybych měl tolik hašiše
jako hřebíků
nemusel bych opravovat barák
trval mi
chvilku
teď tu bude
ležet roky
něco někam
trvá to dlouho
asi to vytáhnu
a potáhnu dál
pozoroval hvězdy
bože
i kdybys nebyl
tak je to hezký
můj pohled však
na džbánu ulpěl
docela náhodou
i pozvedl jsem ho
abych prázdno zesměšnil
bych rád
úd pozvedl
setřel z čela pot
a zamával
jako by na ni
hrál
pořezaný
řekla
až umřu
vykuř mi ho
ještě
slunce zapadá
víno popíjím
to bude zábava
řekla žena má
zalezu pod peřinu
a budu vzpomínat
na stéblo
které jsem strkal kamarádovi
do zadku
rád bych nakoukl
klíčovou dírkou
a spatřil alespoň
pupek boha
když už nic
zvuk kosy
obtahované brouskem
sem a tam
potom ticho
asi plivnutí
flaška cinkla
o
knoflík
duše naříká
jako kýta na háku
občas
překvapí mě
smrad
škvařeného fousu
foto neznámý přítel
A najednou to zas ucítil. Jako zamlada. Jako by dostal ránu elektrickým proudem, v celém těle ho zabrnělo. Pozdrav ze zdánlivě zapomenutých časů, a přece tak známý.
Bobule už mají barvu plamenů. Vypadnout z domova, to každopádně. Pracovat. Účastnit se dění. Potkávat lidi, potkat ty pravý. Anebo číst, psát, sbírat materiál. Soustředit se. Chodit na němčinu. Něco našetřit. Zbavit se strachu. Ze sebe a ze samoty. Dává to smysl. Všechno teď dává smysl.
Na obloze je vidět jasný kůň.
A to není dobré.
A hejna ptáků,
která teď vylétají,
to nezvládnou,
protože jsou křehká.
Jsme na útěku
v podběhu pulsuje trvalý podstav, odchází ze záběru
za jízdy nelze, ani proti větru, z útěku ani za myš nevyšel
odnikud, od sebe, od žláz, od váz, ba ani od těch postříbřených příborů, co přitáh kapsář
z babiččina údolí
z našeho náspu vzadu za domem
za vámi nedojdu, vy želvy rozházené na tartanu
z krytu do úkrytu, snu zhasnu mezi stromy