Milé čtenářstvo Tvaru,

ve čtvrtém letošním čísle přinášíme rozhovor s historičkou umění Milenou Bartlovou, jednou z našich nejpozoruhodnějších intelektuálních osobností. Asociují se mi s ní dva pojmy: komplexnost a přirozená autorita. Vzpomínám si, že když jsem ji poprvé viděl osobně, trochu jsem se jí bál. Připadala mi vznešená a trochu přísná. Bylo to v době iniciativy Zachraňte kulturu 2013, kdy jsme oba řečnili na pódiu před ministerstvem kultury proti snaze zlikvidovat kulturu živou. To, co naše tehdejší projevy spojovalo, byla snaha ukázat, že škrty v oblasti kultury nejsou ojedinělým aktem zlovolných jedinců, ale že zapadají do celkového schématu neoliberální ideologie. Každopádně od oné „jogurtové“ demonstrace za živou kulturu jsem si Milenu Bartlovou oblíbil také lidsky. I v našem rozhovoru se projevuje její nevídaná intelektuální celistvost, schopnost myslet politicky a současně duchovně, rozumět světu eticky i esteticky, vnímat komplexnost organického života. Skutečnost, že do Milenina pohledu na svět patří i astrologie, tuhle komplexnost až renesančního typu jen potvrzuje. A autorita? Jeden čas jsem měl z jejích prorockých šlehů na sociálních sítích, jež se týkaly klimatické krize, pocit, jako když čtu středověké kazatele, ovšem tentokrát zvěstující obrat k živé Zemi. Není tedy divu, že se mi před časem Milena Bartlová zjevila jako samotná Gaia. Alespoň tak mi ji odhalila báseň: jako bytost z mechu a bláta, z hromů a květin.

Rozhovor s Milenou Bartlovou jsme připravili i vzhledem k nedávnému vydání její mimořádné knihy Ženy, které nechtěly mlčet, v níž se věnuje veřejnému působení své matky a svých babiček. Je tedy nanejvýš logické, že se v rozhovoru, který vedl Lukáš Senft, objevuje téma feminismu. Bartlová o něm lakonicky, avšak výstižně říká:

Feminismus pro mě znamená jednoduše to, že žena je také člověk. A pokud mluvíme o tom, že máme společnost, kde všichni lidé mají mít stejnou šanci a rovná práva, tak ,lidé‘ znamená muži i ženy a kdokoli další.

V Tvaru za mé éry není feminismus sprosté slovo. I proto v tomto čísle najdete připomenutí třiceti let od založení Gender Studies z pera Aleny Zemančíkové.

Dále bych rád upozornil na jiskřivou ukázku z chystaného románu Ivany Myškové Otálení. A konečně na esej „Jaguáří pivo“ od Markéty Jakešové, který se věnuje myšlení brazilského antropologa Eduarda Viveira de Castra, jenž u nás zatím není příliš známý. Zve nás, abychom se podívali na svět amazonskýma očima,

kde člověk není ten, kdo se pozvedl nad všechno ostatní živé, ale naopak všechno živé kdysi bylo, nebo dokonce svým způsobem stále je, lidské,

jak shrnuje autorka eseje.

Přeji vám živé čtení.