Profil čísla
18|2022
Tvar_18_2022-1_page-0001

Považuji horor za žánr, který není nikterak „brakový“ ani „pokleslý“, ale naopak nezbytný. Věnuje se totiž porozumění stínu, který vrhá oslňující světlo takzvané civilizace.

Milí čtenáři a čtenářky Tvaru,

mohl bych na tomto místě vypočítávat všemožné krize, o kterých v posledních týdnech a měsících neustále slýcháme. Krize energetické, geopolitické, environmentální, potravinové. Zásobárnu tragédií si ale jistě doplníte sami. Strachem a nejistotou z neznáma nás svět a média zastihují bez ustání. Číslo Tvaru, které držíte v rukou, se věnuje právě samotným fenoménům děsu a obavy z nepoznaného. O hororovém žánru se přitom povětšinou soudí, že „vyvolává“ hrůzu. Domnívám se ovšem, že horor ve svých nejkvalitnějších podobách dokáže nejenom postrašit (protože to zvládne i obálka s barevným pruhem), ale především vyzývat na cestu k prozkoumání toho, v čem samotný děs spočívá. Považuji horor za žánr, který není nikterak „brakový“ ani „pokleslý“, ale naopak nezbytný. Věnuje se totiž porozumění stínu, který vrhá oslňující světlo takzvané civilizace.

Mám proto upřímnou radost, že se v tomto čísle sešlo tolik výjimečných textů, které dokládají rozmanitost a možnosti zmíněného žánru. Rozhovor čísla jsme připravili s jedním z nejúspěšnějších slovenských prozaiků, Jozefem Karikou. Mimo jiné v něm vypráví o vlivu konkrétních míst na tvorbu příběhů, přičemž o nadpřirozených krajinách pojednává rovněž esej Erica Schallera, který doporučuji vaší pozornosti. A rozhodně nepřehlédněte překlad povídky Gwendolyn Kiste, kterou přímo pro Tvar přeložil Roman Tilcer. Oceňovanou americkou autorku doprovází svými prózami Patrik Linhart a legendární Jiří Kratochvil s „Růžemi pro Hitchcocka“. Samozřejmě přinášíme i pravidelné rubriky, včetně poezie a tradičně silné recenzní rubriky.

Jozef Karika v rozhovoru zdůrazňuje, že

žánrové rozdělení literatury v dnešní postpost-moderní době neplatí.

Nejenom že s tímto výrokem plně souhlasím, ale dokonce jsem přesvědčen, že literatura byla do škatulek roztříděna uměle, velké romány minulosti v sobě byly schopny obsáhnout komplexitu motivů, postupů a témat. Těší mě proto, že aktuální Tvar uzavírá kvarteto „žánrových“ čísel, v nichž jsme se pokoušeli poukázat na kvalitu současné české fantasy literatury, detektivek, komiksové a hororové tvorby. Bez těchto imaginativních oblastí by byla literatura notně redukovaným a klaustrofobním světem.

Přeji děsivé čtení!

LS
Rozbalit Sbalit editorial Lukáše Senfta

To hlavní

  • 02_rozhovor
    Horor
    Rozhovor s Jozefem Karikou

    Místa skrze mě prosakují na stránky

    Ptá se Lukáš Senft

    Každopádně když napíšu příběh o určitém místě, lidé tam začnou vidět nezvyklé jevy. Prolínání objektivní a subjektivní reality je zkrátka záhadný jev.

    Rozhovory – Rozhovor
    Z čísla 18/2022
  • Horor
    Eric Schaller

    Od Machena k VanderMeerovi:

    Zkoumal jsem fikce, které vyjadřují Machenův koncept, že zlo může být považováno za otravu, nákazu, která se projevuje změnami v krajině; jeho více než sto let stará novela Bílý lid definuje určité rysy, jež najdeme v pozdějších příbězích.

    Esejistika – Esej
    Z čísla 18/2022
  • Horor
    Patrik Linhart

    Tutové zlo z pradávna

    Ani bohové nemohli se dívat na Pompeje, když soptil Vesuv, ale jak je nyní mně, když musím pořádat podivné náhody, komické – ale vím, že to neskončí komikou.

    Beletrie – Próza
    Z čísla 18/2022
  • Horor
    Jiří Kratochvil

    Růže pro Hitchcocka

    A pak se to už tedy odehrálo. Chlupatý dostrkal Vlasatého před ten portrét. A teď už od něho upřímně čekal, že tady se zastaví, zasekne a začne skutečně trčet. A taky se dočkal.

    Beletrie – Próza
    Z čísla 18/2022
  • Garlandův horor určitě není filmem pro žánrové publikum. Naopak přesně sedne do stylu hororů produkční společnosti A24, která se specializuje na moderní horory s přesahem a stojí za snímky, jako byl Slunovrat (2019) Ariho Astera, Maják (2019) Roberta Eggerse či filmy Jordana Peela.

    Drobná publicistika – Úcta ke světlu
    Z čísla 18/2022
  • Právě vychází
    Boris Pahor

    Nekropole

    Právě jsem viděl, jak po schodišti přede mnou sestupuje Tola a brblá, protože kostnatý nebožtík klouže po plátěném žlabu nosítek a oholenou lebkou ho šťouchá do ledví. Já jsem byl tehdy rád, že se mě mrtvý nedotýká, a s obtížemi jsem našlapoval a zvedal držadlo, aby mě nebouchalo do kolenou.

    Beletrie – Próza
    Z čísla 18/2022
  • Soutoky
    Yveta Shanfeldová

    Na Dušičky, věčné břehy

    Být mrtvý není totéž, co nežít. Být mrtvý je prostě být mimo domov. Navždy jen začínat a jednou provždy nekonečně končit.

    Drobná publicistika – Slovo
    Z čísla 18/2022

Další texty

  • Horor
    Anketa s Michalem Šandou, Pavlem Novotným, Vítem Kremličkou, Nelou Bártovou, Milenou Slavickou (M. S.), Dominikem Bártem, Emilem Haklem, Josefem Kučerou, Annou Beatou Háblovou, Filipem Klegou, Patrikem Linhartem, Janem Škrobem a Romanem Krištofem

    Horror v životě mi dostačuje

    Ptá se Milan Ohnisko
    Rozhovory – Anketa
    Z čísla 18/2022
Chviličku.
Načítá se.