Mám koníčka: psát o současné české literatuře. Říká se tomu literární kritika a je to docela jednoduché. Většinou postupuji tak, že si nejprve přečtu určitou knihu, pak čekám, jestli se mi udělá názor – a pokud ano, pokouším se jej pomocí slov adekvátně zformulovat, přičemž se snažím, aby potenciální čtenář můj text pokud možno dočetl až do konce. A jednou za čas se mi udělá názor, který překračuje hranice jedné knihy, případně se týká literárního života. To pak zmatlám cosi, co by se dalo nazvat úvahou či dokonce esejí. Většinou se týkají obecnějších otázek fungování literatury v naší přítomné společnosti, ovšem s přihlédnutím k minulosti, z níž vyrůstají. Tak jako včil.
(1956) literární a divadelní vědec a kritik. Po absolvování Střední uměleckoprůmyslové školy v Praze studoval na FF UK bohemistiku, výtvarnou výchovu, divadelní a filmovou vědu. Působil a působí v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, nejprve v oddělení teorie literatury, v letech 1990 až 2024 vedl oddělení současné literatury, resp. oddělení pro výzkum literatury 20. století a literatury současné. V období 1993 až 1999 byl v tomto ústavu zástupcem ředitele, 1999 až 2011 ředitelem; 2013 až 2017 členem Akademické rady AV ČR. Od roku 1988 externě působí na FF UK; interně vyučoval na PedF UK a FF UJEP a od roku 2009 na Divadelní fakultě AMU. Je autorem celkem sedmnácti knižních monografií a kolektivních literárněhistorických kompendií. Mezi nejvýznamnější patří čtyřsvazkové Dějiny české literatury 1945–1989 a Dějiny české literatury v Protektorátu Čechy a Morava či macurovská biografie Ten, který byl. V roce 1989 spoluzakládal Obec spisovatelů a na počátku roku následujícího časopis Tvar, v čele jehož vydavatelské organizace stál do konce loňského roku.