Pokud Ivan Martin Jirous v únoru 1975 definoval český underground, mohlo se tak stát pouze díky tomu, že popsal „něco“, co již delší čas existovalo. Žádné společenství nevznikne z ničeho, nevyroste na „zelené“ louce.

Ve skutečnosti je zapotřebí vrátit se zpět o deset let, do doby, kdy nastávala postupná liberalizace neostalinského režimu, přinášející zásadní sociální a kulturní změny. Nastupující generace se vůči establishmentu vymezovala různým způsobem. Mezi ty nejviditelnější a nejhlasitější patřila doslova exploze bigbeatových kapel a (tehdy) šokující móda mladých mužů spočívající v nošení dlouhých vlasů. Nejen západní hudba, překonávající železnou oponu pomocí rozhlasových přijímačů, ale i literatura, a to především beatnická, trvale ovlivnily mentalitu mladých lidí. Nezůstalo pouze u recepce, ale i osobních kontaktů se svobodným světem. Snahy o reformu domácí ekonomiky, vynikající počiny na poli kinematografie (nová vlna) se odehrávaly v turbulentních časech mezinárodních událostí.