1. 2. 2018

přivezla jsem si v žaludku
nějaký brouky
a teď jsem ještě dvakrát slabá
nejsem          nejsem dobrodruh
nechci nechat věci
aby se mi děly
to tvrdé mrazivé ticho
nade mnou udělá
baňatý mnohověžný kříž

11. 2. 2018

nesnaž se tolik
nenasazuj si masky tady je
vrážení do lidí povoleno
v hospodách si objednáváš
míchanou řeč a víš přece
o kolik jednodušší by to bylo
kdyby ses tolik
zase ti bude špatně když toho
vypiješ moc

13. 2. 2018

jsi můj fantomový muž určitě tě tu někde mám
jak dlouho než přestanu čekat že za pět minut přijdeš z práce
sundej si kalhoty a ukaž mi
rozpixelované péro na kameru
moje prsa
na obrazovce vypadají jako klučičí
prohlížím se jako poprvé a strkám si
prsty do pusy abych ukojila chuť tě kouřit
udělej se napíšeš do chatu
říkat to
se pořád trochu stydíš

23. 2. 2018

svahy v parku
vyklouzané až na hlínu
vrací mě to na základku s klukama
jednou jsem se na zledovatělém svahu bouchla do hlavy
tehdy jsem ještě uměla
tajně utřít slzy
klouzat se dál

na kloubech prstů mi popraskala kůže
v drogerii jsem vytáhla slovník a pak jsem stejně vzala ten nejlevnější krém
nekloužu se
bojím se že spadnu na batoh a rozbiju si notebook

26. 2. 2018
výlet do Charkova

únor je nejrozumnější měsíc věcný jako kocovina pod Deržpromem
drncání vlaku mě pořád znova uspává
budu se ještě chvíli válet než vrátím povlečení
věděl jsi že vagony se spícíma jedou dvakrát tak dlouho
je to přece tak intimní když se přes uličku potkáváme pohledem
ještě příliš čerstvě bdělí
tam a zpátky běhají
jenom děti

28. 2. 2018

potřebovala bych svázat
a zacpat ústa abych se chvilku
nemusela bát

odněkud jsem vytáhla slovo závěje
lezla jsem na kopec a opakovala závěje závěje
a máma píše
že našla kupce na barák

kdyby mi tu noc dokázal být blízko
snad by mi teď bylo tepleji
ani jeden jsme nemohli spát
cítila jsem ho vedle sebe
on mě ne
a tak jsi mi chyběl pořád stejně chápeš ne

chci být pořád celá až se vrátím domů

měla jsem chtít ten dům ze kterého jsem utekla
a někdo jiný na něj teď uvalí další rekonstrukci
pamatuju si jak jsem stála ve svém pokoji nade mnou nebe
snad v roce 2001–2 chodila jsem do třetí třídy
někdy chvilku potom jsem začala běhat za klukama
co neměli partu seš taky sám ne tak co

měla jsem mít cíle nebo možná nemít cíle a mít děti
a v každém případě chtít ten dům věděla bych
že vždycky budu tam zametat dvůr nebo
čistit koberec v obýváku nepotřebovala bych
svázat a zacpat ústa abych se
chvilku
nemusela bát

4. 3. 2018

v panelech google chrome vedle sebe
czech step by step facebook pornhub
a výsledky vyhledávání ukázek z ukrajinské literatury na iliteratura.cz
čtu si
na čtečce
anglickou knížku pro děti

14. 3. 2018

všechno co tu ještě nebylo
a všechno co tě stejně nepřekvapí
vyměníme si dalších pár generalizací
o tom jak na Ukrajině a že Češi
teď můžeme chvilku mlčet
čekání na jaro se zase resetovalo
na -10

21. 3. 2018

už v pátek jsem si všimla že má fakt hezký tělo
mluvíme o sexu o Putinovi o škole
že nechce na vojnu a že se s ním kluci jen líbaj do postele
je nedostane

ožralý líbal vášnivěji

pouštím mu Kittchena nic jinýho teď prakticky
neposlouchám ale Psí vojáci se mu líbí víc
a prej nás ty cigarety zabijou je fakt že u těch ukrajinskejch
se mi tomu věří docela snadno

usínáme brzo

ve slově chtěla jsou těla
ale proč vlastně když si pak stejně přeju
aby mě šukal jako ty