Profil čísla
13|2018
Tvar_13_2018_archiv(1)-1-1-page-001

I proto jsme rádi přijali nabídku Obce překladatelů, snad abychom trochu ty křivdy na překladatelích a jejich práci odčinili. I proto má každý překladatel, který přispěl do tohoto čísla, svůj medailonek, který běžně mívají jen autoři a autorky.

Milí čtenáři Tvaru,

téma posledního čísla před letní pauzou jsme nazvali „Lesk a bída překladatelství“. Za jeho podobu vděčíme především Obci překladatelů, jmenovitě překladatelkám Anně Tkáčové a Tereze Semotamové, které více než polovinu textů připravily. Překlady patří do mého života odjakživa, co bych si počal bez překladů světové poezie i prózy. Kolik podstatných knih by mi bez nich uniklo! Ostatně celá naše literatura vděčí překladům za mnohé. Co by například byla velká meziválečná poezie bez překladů francouzské moderní lyriky?! Překladatelství je velké umění a ještě větší dřina (sám jsem pár knih přeložil, byť nijak převratně, tak to vím z první ruky). Je-li leskem překladatelství ona vlastní zázračná činnost, kdy dobrý překladatel magicky převádí dílo z jednoho jazyka (ale co všechno znamená jazyk!) do druhého, pak jeho bídou je nedostatečné ocenění překladatelů, přes všechny překladatelské ceny. Jak píše Tereza Semotamová ve svém kouzelném dopise překladateli Bible sv. Jeronýmovi:

Abys mi rozuměl, nejsme zvyklí se handrkovat o peníze jak babky na trhu, respektive nejsme schopní si říct o tolik peněz, abychom z toho, co děláme, vyžili. Leckdo z toho dokonce ani žít nechce, protože to by toho musel dělat opravdu dost. A do toho děti, do toho komerční překlady. Často píšeš o vnitřním odhodlání, to mi imponuje. A i my jdeme dál na naší cestě. Smysl má bojovat nejen sami za sebe, ale za celou knižní smečku. Jenže vždycky se najde nějaký zbloudilec, který přeloží román za 130 Kč/NS, to je doslova donebevolající, ti povím… Přitom všichni trpíme tím stejným pachtěním…

I proto jsme rádi přijali nabídku Obce překladatelů, snad abychom trochu ty křivdy na překladatelích a jejich práci odčinili. I proto má každý překladatel, který přispěl do tohoto čísla, svůj medailonek, který běžně mívají jen autoři a autorky. Z textů, které se nám v čísle nashromáždily, zvláště doporučuji výživný rozhovor s překladatelkou Vlastou Dufkovou, který připravila překladatelka Lada Weissová. A dále nádherný esej básníka, esejisty a překladatele Václava Jamka „Řekni mi, zrcadlo, co je na světě nejzrádnější“, z něhož bych rád závěrem odcitoval tato slova:

Musím trvat na tom, že překlad literárního díla má být tak věrný, jak je to možné a někdy i nemožné – neboť hranic nemožnosti se lze i v češtině dotknout. Rozvahu o překladu je vždy nutno začínat rozhodnutím, co v nutném případě lze postrádat a co v žádném případě obětovat nelze; co si smím dovolit, a co ne. Trvám také na tom, že překladem bližším originálu získává kultura víc než jakousi vzdálenou variací, poplatnou koneckonců víc domácím kulturním zlozvykům než hodnotě, kvůli které dílo stálo za překlad, a nemělo by tudíž být jen záminkou k posílení vlastního sebevědomí.

Přeji vám krásné léto!

AB
Rozbalit Sbalit editorial Adamu Borziče

To hlavní

  • dufkova
    Lesk a bída překladatelství
    Rozhovor s Vlastou Dufkovou

    O neviditelnosti a smrtelnosti

    Ptá se Lada Weissová

    Překladatel je člověk, je tedy ve své lidské podstatě nedokonalý a do překladu vkládá lidskost i nedokonalost. Stejně jako neexistují dva stejní lidé, neexistují dva stejné literární překlady.

    Rozhovory – Rozhovor
    Z čísla 13/2018
  • statue of james joyce in trieste_1_0
    Lesk a bída překladatelství
    Václav Jamek

    Řekni mi, zrcadlo, co je na světě nejzrádnější

    Když pominu Joyceovu obtížnou mánii brát sám sebe za Boha (sese Deum asserere; se prendre pour Dieu; себя Богом считать), která mi konečně ujasňuje, proč je mně osobně celé jeho dílo protivné, když pominu také otázku, zda je ten výrok správně přetlumočen, protože ho tu čtu česky – s tímto zářným pokynem se rázem ocitáme na druhém, nejzazším konci překladatelského konání.

    Esejistika – Esej
    Z čísla 13/2018
  • Lesk a bída překladatelství
    Liou Sia

    Překlady Lukáše Zádrapy (básně)

    Mluv, mluv, mluv pravdu / mluv ve dne, mluv v noci, mluv pořád, když jsi vzhůru / mluv, tak mluv / jsi v zamčeném bytě, tvůj hlas se šíří ven

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 13/2018
  • Lesk a bída překladatelství
    Rita Kindlerová, Helena Beguivinová, Kateřina Klabanová, Markéta Vinická, Miloslav Uličný, Zdeněk Beran, Dana Svobodová, Jiří Hrubý, Alena Morávková, Lenka Kuhar Daňhelová, Vladimír Medek, Jana Zoubková

    Anketa

    Mám několik překladatelských snů, tj. tipů na knihy, které bych rád přeložil, ale takové sny se neprozrazují. Není nic snazšího než někomu jeho sen vyfouknout. Takže se svěřím pouze s jedním snem: aby konečně někdo vydal překlad, který mi leží v šuplíku už čtvrt století.

    Drobná publicistika – Nezařazené
    Z čísla 13/2018
  • Lesk a bída překladatelství
    Tereza Semotamová

    Zpověď překladatelky

    Tys normostrany ani volnou nohu neřešil, čtu, žes v mládí cestoval (až do Aleppa, hm, to bys dneska asi zíral, co se tam děje…), taky pro papeže dělals, ten ti zadal mrknout právě na Bibli, a potom ses rozhodl poustevničit, a to přímo v Betlémě…

    Drobná publicistika – Slovo
    Z čísla 13/2018
  • Petr BorkovecHerbář k čemusi horšímu

    K čemusi horšímu

    Reflektuje Olga Stehlíková

    Petr Borkovec vidí svůj Herbář k čemusi horšímu jako něco mezi atlasem a skládkou.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 13/2018
  • Walt WhitmanListy trávy

    Jeden z výtržníků

    Reflektuje Františka Zezuláková Schormová

    V Listech trávy dochází k minimu sémantických posunů, největším přínosem tohoto překladu je ale čtivost. Nejde přitom jen o posuny, které reflektují vývoj jazyka od posledního překladu.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 13/2018
  • Hučení v úle
    Saša Uhlová

    Proč miluju (právní) stát

    V každé společnosti žijí lidé, kteří mají tendenci rebelovat a stavět se proti establishmentu, a je to tak dobře.

    Drobná publicistika – Slovo
    Z čísla 13/2018
  • Walt WhitmanListy trávy

    Vykřičník života

    Reflektuje Kamil Bouška

    Je to kázání. Whitman nabádá člověka, aby se nikdy před nikým nehrbil a šel svou cestou, aby nefixoval skutečnost zmrtvujícím pohledem…

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 13/2018

Další texty

Chviličku.
Načítá se.