(1884–1937), básník, prozaik a publicista, jeden z mála představitelů domácího expresionismu. Vystudoval roku 1902 gymnázium a o čtyři roku později chemii – obor pivovarnictví, před nímž však záhy dal přednost literatuře. Za první světové války prošel mobilizací (bojoval v oblasti Srbska), ale roku 1915 musel být z vojenské služby propuštěn pro nervový kolaps. Po skončení války v roce 1918 se začal orientovat na publicistickou činnost, nejprve v redakci Lidových novin, rok poté jako jejich dopisovatel z Paříže. Další sbírky vydal až na konci dvacátých let. Pobýval v Paříži, kde psal fejetony, politické články i recenze děl francouzské literatury.  Weiner zůstal ve své době u českých čtenářů nedoceněn a podle editora jeho nejnověji vydaného svazku próz Michala Jareše zůstává nedoceněn i nadále.