K čertu tedy s pokryteckým svátkem, usmál se,
zkusme, co neobstojí a co je věčné.
Věrný smrtelný Apollónův kněz, však se ukáže,
co řekne, až náhodou zjistí, že z Němce
je dost málo v jeho osobnosti starořecké.
(1983) je vícejazyčný queer básník, prozaik a performer. V maďarštině mu vyšlo pět beletristických svazků, žánrově velice rozmanitých: Repülési kézikönyv (Letecká příručka, básně a povídky, 2007), Balbec Beach (sbírka povídek, 2012), A szemüveges szirén (Všímavá siréna, román pro děti a mládež, 2016, česky Malvern, 2019), Víziváros (Vodní město, román, 2021), ÉG (sebrané básně psané maďarsky, 2025), dále pak více než desítka literárních překladů z angličtiny, francouzštiny a islandštiny od autorů jako Vladimir Nabokov, Oscar Wilde, Antoine de Saint-Exupéry, Francis Scott Fitzgerald nebo Albert Camus. Roku 2008 byl za svoji první knihu odměněn cenou Sándora Bródyho, v roce 2010 obdržel cenu za literární kvalitu časopisu Műút v kategorii esej, v roce 2017 pak získal cenu čtenářů webu Moly.hu za svůj první román pro děti a mládež. V Maďarsku mu Národní kulturní fond několikrát udělil tvůrčí podporu (Stipendium Zsigmonda Móricze, 2010, Překladatelské stipendium Mihálye Babitse, 2017). Dvě jeho knihy byly přeloženy do němčiny: Der Boden unter Berlin (povídka, ilustrace: Plinio Avila), Unterwasserstädte (povídky, 2017). Od roku 2020 píše a publikuje převážně v němčině, německy vydal dva svazky: Verlorene Gedichte (básně, 2023) a PUNK (esej, 2024). Jeho literární tvorba v německém jazyce si rovněž mnohokrát vydobyla uznání ve formě stipendia, jež mu v nejbližší minulosti poskytly Kulturní nadace Svobodného státu Sasko (2022), Německý literární fond (2025) a Berlínský senát (2026). Maďarsko opustil v roce 2014 a po zhruba desetiletém putování se v roce 2023 definitivně usadil v německém hlavním městě Berlíně. Své literární texty rád kombinuje s jinými performativními médii, například s hudbou a prvky fyzického divadla.
Foto Zsolt Székelyhidi
