(1989), básnířka a prozaička. Říká o sobě: „Jako se pohybuju na hranicích prózy a lyriky, stejně tak se často ztrácim na hranicích realit: někde mezi nablejskanejma nóbl večeřema s dětma, co se narodily do vany plný zlatejch penízků, a spanim pod hvězdama na hlíně černý motorovym olejem. Schovávam se u jednoho před druhym a takhle pořád sem a tam, ale celkově mám nejrači toulat se kolem mejch přivlastněnejch dětí ze squattů a polodivokejch lidí ze soundsystému peace is dead, který dělají z reality všedních dní realitu magickou a život má najednou mnohem víc odstínů. Věřim na rovnost a přátelství a nevěřim na fízly, oni ale věří na mě, a tak mě dneska zase chytli, jak kradu drahý krémy v krámě. Řikali, že skončim jako smažky na nádraží, s timhle způsobem života, že je lepší mít práci a peníze. Já řikala, že si dam příště větší pozor a ať už mě nechaj jít, že si potřebuju koupit nejlevnější vodku a zapít tuhle konverzaci. Asi mě příště chytí znova, ale já se nebojim, protože kdo se bojí, nesmí do lesa a jedině skrz les vede cesta nad něj, kde člověk najednou vidí všechno s mnohem větším nadhledem.“