Chodili se pořádně zesvětlovat

tak plni světla

rozptýlila je i bílá plocha v periferii

nepotištěná A4

radši to popiš než abys to sledoval

oslepení naživo

tma co nerozpustí ignoruje čas

není, neexistuje, nepotřebuji ho

čísla jsou jen rámce

mluví jasně

tiše se rozplétá nekonečno

jako starý svetr

občas to drhne

občas se to rozpadne

rozpletené nekonečno

které pořád zachytávají

háčky čísi touhy po tvaru

je tu, můžu ti ho ukázat

pořádně zesvětlená

Vande gurunam

učím se opakovaným poslechem

za tím se krok opakuje

než tam vejdu

pozdravím deset sluncí a zapomenu

Vande gurunam

hraje z nejkratších sluchátek na světě

kratších než stonek klíčící řeřichy

délka od kořene po děložní lístky

(přesně od ucha, k ústům, duši a zpět)

pouští se to pořád

po stejné dráze dlouhé 2 cm

Nejdelší ulicí

nejkratší sluchátka

a dráha dlouhá sotva jeden moment

zakřivuje celou Nádražní

Horká voda

tisíce metrů potrubí

litry a litry saponátu

přede mnou hora

nádobí co jsem kdy a umyla

a pod ní jezero špíny

co jsem z ní umyla

a stejně to na záznam do mapy nestačí

Stejně všechny ty plochy

co vznikaly

chozením z bodu A do bodu B

si můžu zaznačit

akorát v sobě někde

ty hory, které zmizely tak rychle

jak vznikly

ta místa, v kterých se vykurvilo

tolik myšlenek mezi sebou

že bordely ztratily význam

a náměstí tak čisté

že jedině tam jsem chtěla

potkávat, mluvit, zaznamenávat

a sdílet všechno, ty hory, jezera

jinde nezbylo místo

na čistý talíř