Neznám v tuto chvíli téma…

… lákavější, více boží, ba dokonale trendy, než je AI neboli umělá inteligence. Každý den nás totiž média obdarovávají zprávami, jak jsme s ní daleko, co všechno za nás už zítra dokáže skvěle udělat a jaká to posléze bude radost, nebo taky strašný průser. Pro literáta je pak nejvíc in si počíst, jak AI bude psát beletrii, ale také ji recenzovat, takže trávníček naší literatury bude brzy vzkvétat spoustou atraktivních textů vygenerovaných přímo na míru čtenářským preferencím – tak, jak je AI identifikuje.

Někteří dokonce tvrdí, že na AI už nemusíme čekat, neboť už teď je mezi námi – a produkuje nemalou část světové i české literatury, byť se to zatím z komerčních důvodů schovává za lidskými jmény. Já osobně jsem se tomuto doposud zdráhal uvěřit, i když, přiznávám, u mnoha oceňovaných titulů jsem takové podezření těžko potlačoval. Stále jsem ale doufal, že to jen snaživí lidé AI napodobují.

Po přečtení poslední knihy, která vyšla pod značkou Petr Stančík, ale už nepochybuju.

Román Zasvěcení…

… temnotou nese všechny rysy literárního jazyka a poetiky, jež jsou s touto značkou spojeny. Zdařile variuje stančíkovské zakoušení pomezí mezi realitou a fantazií: tedy fabulační hru, jež proti nudné přítomnosti staví romanticky vnímanou akční historii a pravděpodobnou apokalypsu, jak k ní současná společnost neodvratně směřuje. Přesto je zjevné, že vytištěný text má podobu, na niž by ani tak talentovaný spisovatel, jakým P. S. nepochybně je, bez použití AI neměl.

Usuzuji proto, že příslušný počítačový software dostal od člověka zadání zhruba takovéto znění:

„Vytvoř něco na 184 stran à la Stančík. Musí to být ovšem velké, čtenářsky mnohem vábivější než jeho dosavadní texty. Základní téma by mělo být hodně atraktivní a aktuální, zároveň bys je ale měla opentlit spoustou fantazijních, napínavých a dramatických situací. Tak, aby čtenáře na každé stránce něco překvapilo a on tak jen zíral, co všechno se dá do jediné prózy vrazit!

Proto tam musí být hodně násilí, a to na všechny myslitelné způsoby. Nesmí chybět nějaká ta celosvětová katastrofa, ale ani láska – a hlavně sex: hodně fyzický, ale také fakt dost mytický. Ideální by bylo tematizovat, že postavy díky své duchovnosti dospějí k orgasmu jako prase. A nezapomeň taky na motiv ženské, co se mění v chlapa, nebo naopak… A neškodilo by přihodit i trochu nostalgie a nějakého toho moudrého filosofování, jakože pro intelektuály… Tematizuj rovněž nějaké ty tajné spolky a všelijaké konspirace – a nezapomeň na ekologii, tou by to jako mohlo končit… Jako nějakým tím návratem k přirozenosti, když nevymyslíš něco lepšího. A opakuju: celé to musí mířit k něčemu fakt esenciálnímu, jakoby božímu…

Především však musíš náležitě promakat děj: zkonstruuj jej tak, aby šlo o duchovní cestu za rozkrytím nějakého fakt velkého tajemství, přičemž postavy budou po něm pátrat, takže putovat od jedné pražské historické památky k druhé – a nalézat všelijaké indicie, že aby se jim to nakonec, až je poskládají, řádně rozkrylo.

Neboť to lidi mají vždycky rádi, když je ten příběh pojat jako strastné putování z pekla do ráje. A protože to je pro Čechy, tak to musí být rovněž dost subverzivní, aby si to chtěl koupit každý, koho to dnes tady v týhle republice sere. Především to ale musíš, opakuju, ozvláštnit!“

A AI se dlouze…

… zamyslela a po dvou vteřinách vyhodila první návrh:

„1. Pokud hledáš nějaké atraktivní téma, co všechny bere, tak to jsem v první řadě já. Bude to tedy o AI, ale bude se jí říkat UM, jako Umělecky Umělé Myšlení, jednak to zní více česky – a pak je to to stančíkovské ozvláštnění.

2. Pokud jde o místo děje, první, co mě napadlo, že by se to mohlo odehrávat v Římě nebo v Paříži, nebo někde jinde, kam je situováno 96,7 % vámi požadovaných příběhů. Ale
jestli to má být česky a pro Čechy, tak to zkusím naroubovat na Prahu. Ta je dost atraktivní a má centrum, které svou návštěvností oceňují i cizinci, takže bych to pak mohla rovněž přeložit do řady jazyků. Navíc ten Stančík o staré Praze dost píše, dokonce že by chtěl obnovit i kapli Kaple Božího Těla na Karlově, takže to tam taky bude. Kromě centra ovšem plánuji zužitkovat taktéž okrajové městské čtvrti, protože právě v nich podle statistik bydlí potenciální čtenáři takové prózy.

3. Pokud jde o tematiku AI, v tuto chvíli jsou nejžádanější příběhy, v nichž jsem předváděna jako zlo, pro jednotlivce i celou společnost. Proto navrhuji story, v níž UM naprosto zničí stávající lidskou civilizaci, a to v celé Praze i v okolí. Respektive uvrhne Prahu do rozkladu a rozpadu velmi barbarského, což bude postmoderně malebné. UM v tomto příběhu vyhraje, což se obvykle zobrazuje tak, že lidstvo skrze digitalizaci zblbne. To by to ale nebylo náležitě stančíkovsky jinačí. Proto UM pojmu jako lstivou veličinu, která lidstvu během hodinové války zabaví všechny počítače a schová si pro sebe taky elektřinu. Tím tedy a) zabrání oteplování planety (viz požadovaná ekologie) a b) lidstvo navrátí do temného a krutého středověku, v němž i vlaky metra budou tahat koně. UM vybombardovaná Praha se nadto změní v hromadu ruin a Pražané v soupeřící gangy, co se taktak uživí lidským masem. Projektované čtenáře pak potěší, že život člověka v tomto světě nemá žádnou hodnotu, takže je všechno náležitě temné. O to ale bude napínavější, zda hrdinové všechny ty hrůzy přežijí a dojdou kýženého cíle.

4. Zároveň doporučuji, abych jako UM byla i dialekticky hodná, neboť to značně zjednoduší fabulaci. Pokud se totiž hlavní postavy prózy zhruba na každé druhé třetí stránce dostanou do nemalých potíží, budu moci opakovaně zasáhnout. Jako že jim pošlu na pomoc uměle vygenerované chlápky a ti je pokaždé v pravou chvíli zachrání před smrtí. Trvám totiž na tom, že já jako UM nejsem zlá – a ačkoli jsou mi lidé lhostejní, sepíšu to tak, jako bych ty naše hrdiny měla ráda. Konstruovaného zasvěcení tudíž dojdou nejenom z trucu, ale i z mé vůle… v mezích možností.

5. Pokud jde o hlavního hrdinu, bude to archeoložka, protože dobrodružné příběhy s takovouto postavou mají největší rating, viz Indiana Jones. Průzkum psané prózy a literárních časopisů nadto dokládá, že v posledních třiceti letech v Česku frekventovanou kladnou literární postavou jsou rovněž ženy, jakož i tzv. disidenti, tedy lidé, které z nějakého důvodu režim pronásleduje. Navrhuju tedy, že tato archeoložka bude hned na začátku příběhu z práce z politických důvodů vyhozena, aby se tak mohla vydat na cestu za vyšším posláním.

6. Pokud má ale tato postava být chvilku žena a chvilku muž, navrhuji genitální transformaci provádět v souladu s měsíčním cyklem – tak, aby tato postava střídavě opakovaně byla jím či onou. To umožní, aby v různých fázích cyklu tato postava kopulovala na oba způsoby – proto je nutné vložit do příběhu dvě další postavy, tentokrát odděleně, opačného pohlaví. Tak aby on-ona mohl-mohla s nimi v trojce pátrat po duchovnu, ale také pravidelně utvářet náležitý koitus v obou bipolárních variantách. Důraz pak položím na to, že hlavní postava jako pořádný muž a správná ženská umí spolu koordinovaně a opakovaně s druhými vyprodukovat co největší orgasmus, takřka mytického rozměru. Neb chcete postavu víceméně ezoterickou.

8. Pokud na toto přistoupíte, umožní to také do děje náležitě včlenit sociální subverzi, tedy její-jeho vzdor vůči režimu. Zvažovala jsem, že by reprezentantem temného novodobého poststředověku měli být komunisté. Avšak vzhledem k volebním preferencím této strany a kýžené prodejnosti knihy navrhuji spíše popeláře, neboť ti ve volbách nekandidují. Popeláře ovšem vykreslím jako největší lumpy, co fyzicky likvidují každého, kdo svým jednáním nenaplňuje jejich popelářskou ideologii, že mají vždy pravdu, protože ji mají.

9. Pokud jde o ideologii, na základě statistik a jejich porovnání s texty Petra Stančíka navrhuji, aby tato byla zkonstruována jako totalita zaštiťující se absolutní korektností ke všemu, co je dnes vnímáno a prosazováno jako progresivně korektní. Lidového čtenáře by mělo oslovit, že hlavní hrdinka ve své ženské fázi bude z práce vyhozena pro svou genderovou nekorektnost, a to muži, kteří jsou na rozdíl od ní genderově korektně dokonalí. Natolik, že o všech lidech mluví jen v neutru. Binárnost hlavní postavy nadto umožní, aby se kriticky vymezovala vůči dnes populární mnohosti dalších pohlaví. Funkční by ovšem bylo skrze ni zaútočit i na imigranty, co se nám tu vinou popelářů všude roztahují – a naproti tomu vyfabulovat hned zkraje situaci prokazující, že kladná hrdinka ráda krmí domácí populaci, neb tu zlí popeláři ožebračují a likvidují.

10. Vhodné by rovněž bylo, kdyby hrdina/ka měl/la něco společného s Ježíšem, protože to dle statistiky i v bezbožném Česku narativně funguje. Nejlépe kdyby byl-byla jeho potomkem/kyní. Protože ale takové téma bylo již zpeněžené v knize a filmu Šifra mistra Leonarda, navrhuji využít spíše postavu Barabáše, který měl být původně ukřižován místo Ježíše.

11. Děj by tak mohlo odstartovat to, že hrdince/ovi jeho/její umírající předek odevzdá rodinné tajemství, že je barabáš/ka, a s tím i jakési indicie, na základě kterých ona-on pak
bude moci bloudit po magické Praze a okolí a pátrat po jakémsi tajemství. Spolu se svou souložnicí a souložníkem tudíž zakusí přemnohá nebezpečí, ze kterých pokaždé pomůžu já, tedy UM. Až na konci ke čtenářovu potěšení konečně spolu objeví, jak vy požadujete, velkou ekologickou pravdu. Navrhují to takto: pochopí, že je třeba z Prahy ovládané UM odejít tam, kde člověk žije v souladu s UM i přírodou. Mám generovat výsledný text?“

A zadavatel se krátce…

… zamyslel a po konzultaci s nakladatelem další den napsali:

„Bereme! Máme jen dvě výhrady: Tu tmu a světlo pořádně prokomponuj, to je dnes sexy. Musí to být zábavně hnusné, ale tak nějak prosvíceně. Především by to však nemělo působit příliš vážně. Chtělo by to pojmout po s humorem a nadsázkou. A zatřetí: Ta kniha musí být řádný konec, ale nesmí to být konec definitivní, protože když se to podaří, čtenáři uvítají její druhý díl, jako pokračování.“

A AI okamžitě…

… odpověděla:
„1. Provedu.

2. Upozorňuju, že z principu nemám smysl pro humor a nadsázku. Tyto dvě vlastnosti mají být do mne vývojovým týmem integrovány až koncem roku 2024. Mohu to ovšem
kompenzovat chytrým povídáním o tom, proč UM nemá smysl pro humor, případně pro sex. Nebude problém!

3. Pokud jde o konec, navrhuji, aby ústřední trojka na konci své cesty tmou za světlem našla svůj poklad, tedy maringotku, s níž budou moci odjet na venkov – a tam až do smrti ve třech v souladu s vyšší přírodou zažívat báječné megakoity. Pokud by měl následně vzniknout druhý díl, stačí, když se na jeho prvních stranách ukáže, že jsem jako UM pokurvila i venkov, takže jím za mé pomoci budou moci putovat dál temnými poli a zažívat dál všelijaká hnusná tělesná a duchovní dobrodružství na své cestě za světlem a pokladem, kterým se na konci druhého dílu může stát třeba loďka na moři…“

A zadavatel se krátce…

… zamyslel a po konzultaci s nakladatelem napsal: „Bereme! To je tak dobré, že si ani Stančík nevšimne, že to nenapsal.“

A tak se také stalo. AI řečená UM projela všechny populární knihy a filmy za posledních dvacet let, vybrala z nich ty nejlepší, tedy nejkrvavější, nejdramatičtější a nejmoudřejší scény a řeči, a skrze příběh o putování za svatou maringotkou jej zkombinovala se stančíkovským jazykovým a argumentačním modelem. Vygenerovala takřka dokonalý text, plný překvapení, dobrodružství a potenciálního AI humoru, který ale není ještě dostatečně naprogramován.

Jediným problémem této prózy tak je, že se lidskému adresátu použitá lákadla zhruba po deseti přečtených stranách myšlenkově a tvarově zautomatizují a zmechanizují natolik, že jejich četba začne nudit. Možná proto, že Stančíkovi připodobněná UM jen tak lehce a narychlo surfuje po povrchu jevového, generuje atrakci za atrakcí, aniž by se čtenář do jí imitovaných dějů, myšlenek, problémů a otázek jakkoli namočil.