Výroční knižní ceny Magnesia Litera loni prošly výraznou proměnou, týkající se především kategorií této nejsledovanější tuzemské literární soutěže. Zrušila se cena pro blog roku, naopak přibyly nové žánrové kategorie (sci-fi a fantasy, detektivka, humor) či ocenění za přínos knižní kultuře a také se po vzoru zahraničních literárních cen zavedly takzvané longlisty. Nastavení některých novinek se však zřejmě ukázalo jako nepříliš šťastné, a proto letos došlo k jejich dalším úpravám.

Dobré zprávy se tak dočkali zejména představitelé oněch nově přibyvších žánrů, jejichž vítězové se před rokem vyhlašovali už v předvečer slavnostního, televizí živě přenášeného ceremoniálu. Což v autorech i fanoušcích sci-fi a fantasy, detektivek nebo humoru mohlo vyvolat pocit, že zbytek literární obce na jejich srdeční záležitost hledí trochu skrze prsty. Navzdory obavám dlouholetého organizátora soutěže a předsedy spolku Litera Pavla Mandyse, že se tím celý večer příliš protáhne – jak řekl loni v rozhovoru, který jsem spolu s Irenou Hejdovou připravil pro Deník N –, nabídne letošní 23. ročník vyhlášení všech jedenácti soutěžních kategorií najednou, a to 18. dubna od 20:15 na Nové scéně Národního divadla v Praze.

Neosvědčil se ani původní způsob prezentace longlistů, které byly zveřejněny současně s vyhlášením nominací. V tom tkvěl zásadní rozdíl třeba oproti Bookerově ceně nebo Německé knižní ceně, kde mají tzv. longlisty a shortlisty tradičně funkci širšího a užšího okruhu nominací, tzn. nejdříve se zveřejní větší množství nominovaných titulů, z nichž posléze postoupí do finálového boje menší počet knih. V případě Magnesie Litery 2023 se však na longlist dostaly pouze tituly, které se už takříkajíc do nominací nevešly, ale podle porotců si přesto zasluhovaly pozornost. Ve výsledku tak jejich autory a autorky mohlo o to víc mrzet, že se mezi nominované nedostali, když přitom byli docela blízko – bylo to vlastně podobné situaci, jako kdyby všem na krk rovnou pověsili nepopulární bramborovou medaili. Nemluvě o tom, že se jim dostalo jen minimální mediální pozornosti.

Sláva všem, peníze jen někomu

Letošní model proto už kopíruje osvědčený zahraniční koncept – v pondělí 4. března byly zveřejněny longlisty, kam mohly poroty ve všech kategoriích zařadit až devět vybraných knih, a teprve deset dní nato byly veřejnosti oznámeny trojice finalistů, kteří se budou v každé z kategorií ucházet o vítězství. To v praxi přineslo alespoň dočasný zvýšený zájem o všechny dotyčné tituly s potenciální šancí získat některou z cen Magnesia Litera. Nejspíš si však lze představit i praktičtější způsob prezentace longlistů než formou prokliku na dokument nahraný na webu.

Co lze naopak ocenit, je zjevná snaha o genderovou vyváženost a volbu neokoukaných tváří při skládání třía pětičlenných porot (menší počet porotců rozhoduje o žánrových cenách). Těžko soudit, do jaké míry se složení porot odráží v samotných longlistech, potažmo užších nominacích, i tam je ovšem letos poměr autorů a autorek vcelku vyrovnaný. Méně úspěšní byli organizátoři při hledání sponzorů jednotlivých kategorií (hlavního vítěze odmění tradičně společnost Mattoni 1873 částkou 200 000 Kč), kde tentokrát získají finanční odměnu pouze vítězové Luxor Litery za prózu, ČRo Plus Litery za publicistiku a DILIA Litery za debut roku (plus České literární centrum vyšle autora nejlepší knihy pro děti i s ilustrátorem na stipendijní pobyt do Broumova). Což je pořád ještě mírné zlepšení oproti loňskému ročníku, kdy se našly peníze jen pro knihu roku a nejlepší debut.

Co chybí, přebývá nebo zaráží

Stejně jako každý rok se také letos po vyhlášení (díky novému modelu už těch širších) nominací vyrojila na sociálních sítích i jinde spousta kritických názorů a připomínek ohledně toho, co v dotyčných výběrech chybí. Asi největší údiv vzbudila absence hojně diskutovaného románu Těla Kláry Vlasákové nebo románové novinky Čokoládová krev od majitelky několika cen Magnesia Litera Radky Denemarkové mezi prózami (tím spíše že porota příslušné kategorie mohla podle pravidel přidat na longlist ještě dva další tituly) a monografie Toyen od Andrey Sedláčkové (mj. vítězky ankety Kniha roku Lidových novin) v publicistické nebo naučné literatuře, překvapením byla pro mnohé i nepřítomnost zdařilého debutu Jakuba Stanjury, románu Srpny.

Možná ještě větší námitky však v případě letošního ročníku vyvolaly některé tituly, které se na longlisty nakonec probojovaly, popřípadě jejich nečekané zařazení do určité kategorie. Na řadu překvapivých adeptů upozornil již Dominik Bárt (pod pseudonymem Anna M. Morel) na webu H7O.cz.

Jako nepříliš koncepční, jakkoli spravedlivé, působí zařazení post mortem sbírky (St. Dvorský) do hlavní básnické kategorie; to bychom v Liteře mohli čekat v uplynulých letech takových knih podstatně více, a ve všech kategoriích. Ale ono beztak půjde jen o longlistovou připomínku,

zněl jeden z jeho kritických postřehů (mimochodem, užší nominace mu pak daly za pravdu). A nepatřila by kniha novinářky Silvie Lauder V pasti pohlaví spíše do publicistiky, než mezi naučnou literaturu? A to se dotyčná držitelka Novinářské ceny, působící dvacet let v Respektu, objevila ještě mezi širšími nominacemi na debut roku. Podobně se dvojí nominace – ve své kategorii a navrch jako debut – dočkali i další autoři a autorky, konkrétně Eli Beneš s románem Nepatrná ztráta osamělosti, Klára Krásenská s básnickou sbírkou Mýtinami a Michal Šamko s knihou pro mládež Májky a totemy.

Dotyčná cena, tedy DILIA Litera pro debut roku, je vůbec trochu problematická – nemá vlastní odbornou porotu, nominace navrhují jednotlivé poroty ostatních kategorií a o vítězi rozhoduje stejně jako o knize roku široký sbor hlasujících z knižní branže, které oslovuje spolek Litera. Jeho členové rozhodují také o laureátech loni zavedené Ceny Magnesia za přínos knižní kultuře, jejímž posláním má být ocenění výkonů a aktivit, které nejsou přímo spojeny s vydáním konkrétní knihy, ale směřují k podpoře a popularizaci literatury a kultivaci čtenářství. V roce 2023 tuto cenu získal Adolf Knoll (1954), dlouholetý náměstek pro vědu, výzkum a mezinárodní vztahy v Národní knihovně ČR, a to za rozvoj digitalizace rukopisů, starých tisků a novin a jejich široké zpřístupnění odborné komunitě i veřejnosti. Podle hlasů v mém okolí (udělal jsem si pro ty účely vlastní minianketu, kterou najdete na mém profilu na webu Seznam Médium) by si však podobné ocenění zasloužili především často přehlížení editoři mnoha významných literárních děl či projektů, tedy osobnosti formátu Jana Šulce nebo Michaela Špirita.

A jaké změny by nejpopulárnějším českým literárním cenám slušely do budoucna? Určitě by mohly zapracovat na větší transparentnosti, co se týče procesu výběru nominovaných titulů, po čemž volá část literární obce už drahnou dobu. Svědčí o tom i kladný ohlas prozatím jediné kritické diskuse časopisů A2 a Host nad letošními nominacemi věnované prozaické kategorii, jež se uskutečnila 14. března v Ústavu pro českou literaturu AV ČR a které se zúčastnila i dvojice letošních porotců. Pohled do zákulisí se zdála slibovat i letošní novinka – videa na Facebooku, kde vždy jeden z členů poroty představuje trojici adeptů na ocenění v jím obhospodařované kategorii –, nakonec se z nich však divák nedozví o mnoho víc než z tradičně zveřejňovaných odůvodnění jednotlivých nominací. Vypadá to tedy, že jediným východiskem bude i nadále dávat vybraným porotcům prostor v médiích a doufat, že veřejnosti alespoň zčásti poodkryjí nelehký proces rozhodování o vítězích – a poražených.