Nejčastěji je však městem beze jména. Čili bez vlastností. Ze dvou třetin (někdo by řekl, že ze sedmi osmin) se ještě pořád skládá z nepochopitelné a omšelé zástavby Horodockého, Žovkivského a Lyčakivského předměstí. Z jakých let, časů a epoch pochází? Předválečných, či poválečných? A pokud poválečných, o kterou válku jde?
(1960) je ukrajinský básník, prozaik, překladatel a esejista. Žije a pracuje v Ivano-Frankivsku. V roce 1985 založil spolu s Viktorem Neborakem a Oleksandrem Irvancem básnickou skupinu Bu-Ba-Bu, která jako jedna z prvních obnovila v ukrajinské literatuře tradici karnevalu a buffy, a jeho přítomnost v Ivano-Frankivsku byla důležitým faktorem při kvašení tzv. stanislavského fenoménu a formování místního uměleckého prostředí. V češtině vyšly jeho hravé postmoderní romány z počátku 90. let Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha (přeložil Tomáš Vašut, 2006) a Moskoviáda (přeložili Alexej Sevruk a Miroslav Tomek, 2015), podle nějž v roce 2022 vznikla úspěšná inscenace režiséra Dušana Pařízka. Český čtenář může sáhnout také po Andruchovyčově eseji Moje Evropa, již napsal spolu s Andrzejem Stasiukem (přeložili Tomáš Vašut a Václav Burian, 2009). Kromě literatury se věnuje i hudbě – už v roce 2003 nahrál s gdaňským saxofonistou a skladatelem Mikołajem Trzaskou album Andruchoid, vystupuje také s vratislavskou experimentální formací Karbido. V roce 2019 obdržel Cenu Václava Buriana za kulturní přínos pro středoevropský dialog.