Počátkem loňského října obletěla naši zemi zvěst, že Česko bude v roce 2026 čestným hostem na Frankfurtském knižním veletrhu a na reprezentaci české literatury v nejbližších letech, jejímž vrcholem se má stát právě světoznámá akce v německém Frankfurtu, by mělo být vyčleněno bezmála dvě stě milionů korun. V polovině listopadu obdrželo několik desítek tuzemských spisovatelů a spisovatelek méně potěšující zprávu…

Vážená paní, vážený pane, dovolujeme si Vás upozornit, že webové stránky Českého literárního centra (ČLC), sekce Moravské zemské knihovny v Brně, projdou na přelomu let 2023 a 2024 změnou struktury. Její součástí bohužel bude mj. zrušení Indexu autorů, v němž jste uvedeni. K této úpravě dochází z důvodu nedostatečné personální kapacity a rozsáhlé agendy ČLC, což vede k tomu, že dlouhodobě nemáme možnost databázi pravidelně aktualizovat o Vaše literární počiny a plnohodnotně informovat o všech relevantních událostech v české literatuře. O této situaci jsme informovali i Radu ČLC, která návrh na uvedenou změnu stránek s pochopením přijala.

Za tým Českého literárního centra jim tuto neradostnou novinku sdělil jeho vedoucí Martin Krafl, který v dotyčném e-mailu nastínil i další chystané změny na webu CzechLit.cz.

Těžko říci, kolik lidí vyjma zainteresovaných osob se o tomto plánovaném kroku posléze dozvědělo, rozhodně se však o něm nepsalo v médiích, ba ani na sociálních sítích. K pisateli těchto řádků se tato překvapivá informace dostala teprve v únoru letošního roku, kdy úryvek z výše uvedené zprávy ocitoval spisovatel Jaromír Typlt na Facebooku v komentáři pod odkazem na rozhovor s ředitelem Moravské zemské knihovny prof. Tomášem Kubíčkem, publikovaný na blogu Světa knihy Praha a věnovaný právě čestnému hostování ČR na Frankfurtském knižním veletrhu.

Tohle jsme dostali 14. listopadu 2023 do e-mailu. Právě v době, kdy bouchalo šampaňské, jací budeme v roce 2026 ve Frankfurtu borci. Prachy nejsou ani na aktualizaci autorských medailonů na webu. Neslyšel jsem, že by se proti tomu někdo ozval,

okomentoval Typlt rozhodnutí ČLC.

Myslím, že by se o tom mělo mluvit a psát, je to v podstatě selhání. Právě v době před frankfurtským veletrhem se naráz ‚vymažou‘ desítky autorských medailonů, do kterých se před lety investovalo… Opravdu se divím, že jsem nezaznamenal hlasitou reakci třeba ani od organizací, ani v literárních časopisech, všichni to prostě skousli,

dodal k tomu vzápětí autor, který patří mezi více než stovku literátů, jichž se rozhodnutí ČLC osobně dotýká.

Přirozeně mě zajímaly i názory dalších předních českých autorů a autorek, které brzy čeká „výmaz“ z webu instituce, jež si klade za cíl zviditelňovat českou literaturu a knižní kulturu v zahraničí. Někteří projevili podobnou míru rozhořčení jako výše citovaný Jaromír Typlt. „Jak je možné, že to rada ČLC ‚s pochopením‘ přijala?“ napsala spisovatelka Petra Hůlová a pokračovala:

Index a aktualizace autorů je samotný základ, nikoli nadstavba, která se škrtá v těžkých časech. Web ČLC nemá být pouze tlampačem grantových výzev a novinek z litprovozu, to dělá mnoho dalších webů, právě v aktualizovaném Indexu bylo přece ČLC nezastupitelné. Toto děláme, když byly odklepnuty miliony na frankfurtský veletrh? Aktuální Index autorů je minimum toho, co se dá zahraničním nakladatelům, kteří se chtějí orientovat, nabídnout. K objasnění tak zásadního kroku nestačí argument úspory peněz.

Nutno dodat, že Hůlová kritizovala způsob fungování ČLC již v minulosti, a to opakovaně. Některé své dřívější protesty formulovala společně s prozaikem Davidem Zábranským, jenž ovšem k současné „kauze“ zaujímá trochu odlišné stanovisko:

České literární centrum je jako člověk bez vášně nebo bez talentu. Mnozí známe pocit, že něco neděláme naplno, nemáme na to. Pak něco zrušíme a tu trochu energie, která ještě zbývá, použijeme na vymýšlení zástupných důvodů. ČLC je jedním slovem ‚achjo‘. Což ale neznamená, že za daného stavu potřebujeme nějaký seznam autorů. Podobná národní propagace má smysl pouze v případě, pokud se dělá dobře, ergo s vášní nebo aspoň energií.

Není bez zajímavosti, že David Zábranský byl v letech 2015–2017 šéfredaktorem Portálu české literatury, jakéhosi předchůdce současného webu ČLC, který byl spuštěn už v roce 2005 (tedy dlouho před vznikem ČLC, založeného roku 2017) a z jehož databáze byly převzaty medailony tvořící dnešní Index autorů. Ve své reakci na to upozornil také spisovatel Michal Šanda:

O této databázi jsem do dneška neměl ponětí. Koukám, že je to databáze převzatá po rozprášeném Portálu české literatury. Konkrétně heslo zaobírající se mojí osobou končí rokem 2012. Podobná odborná databáze je Slovník české literatury po roce 1945, kde je poslední aktualizace v roce 2009. Ještě že existuje neodborná Wikipedie. Pokud něco potřebuju o autorech dohledat, používám ji. Co s databázemi neaktualizovanými dvanáct, respektive patnáct let? Předpokládám, že po celou tu dobu byla špatná práce dobře placena z peněz daňových poplatníků. Na jednoznačnou otázku tedy jednoznačná odpověď: zrušit!

To znamená – než nabízet tuzemské a zahraniční veřejnosti (medailonky jsou dostupné rovněž v anglické verzi) neaktualizovanou databázi českých autorů, to raději nemít žádnou.

Podobný názor má také spisovatelka Tereza Boučková:

Vadilo mi, že jsou v mém portrétu informace, které třeba už i patnáct let neplatí, a nikdo si nedal práci s tím, aby je přepsal, jakkoliv jsem na to upozorňovala. A tak se pak často dostávají do veřejného prostoru chyby a věci dávno neplatné – a to je spíš k vzteku.

Zároveň však nepopírá užitečnost takového zdroje informací: „Kdyby se o tu databázi někdo zodpovědně staral, anebo kdyby mohli autoři svůj profil sami doplňovat a někdo povolaný by to pak do databáze vkládal, je škoda o tuto možnost přijít.“ Na přínos podobné databáze upozorňuje také autorka komiksů a ilustrátorka Lucie Lomová a stejně vyznívají i slova literáta a publicisty Marka Tomana, podle něhož je škoda každého nástroje, který může být užitečný. Za kontraproduktivní krok považuje zrušení databáze na webu ČLC rovněž prozaik Emil Hakl. Když se budeme muset spoléhat na to, že si každé nakladatelství podle svých možností ošetří svoji autorskou stáj a zajistí přiměřený marketing, může to podle jeho názoru ztížit situaci těm, kteří jsou přesyceni texty mediálně úspěšných fachmanů a hledají poněkud odlišné čtivo.

Některé jejich kolegy však celá záležitost ponechává vcelku chladnými. „Teď si to holt budu muset napsat sám,“ říká spisovatel a dokumentarista Miloš Doležal.

Ano, i ke mně se donesla tahle smutná zpráva, ale přiznám se, že nepláču. Když na to nejsou peníze, tak nejsou. Peněz se nedostává na spoustu věcí: na ochranu přírody a krajiny, na boj proti dezinformacím, na vědu. Nebo třeba na učení dětí i dospělých, jak číst rádi a s porozuměním. A to je, myslím, pro osud knih ještě důležitější než databáze autorů a autorek,

napsala spisovatelka Iva Pekárková. Za věc spíše marginální to považuje i čerstvá držitelka Ceny Karla Čapka Sylva Fischerová, kterou více trápí nedostatečná podpora překladů děl české literatury, označovaná ČLC za jeden z jeho hlavních cílů (podle ředitele MZK Tomáše Kubíčka se však finanční prostředky poskytované grantovými projekty MK ČR na podporu překladů postupně navyšují).

Zrušení Indexu autorů na webu ČLC rozhodně nelze považovat za šťastný krok, tím spíše ve chvíli, kdy má česká literatura usilovat o co největší zpřístupnění okolnímu světu. Opravdu představuje aktualizace alespoň té stávající stovky autorských medailonů takové penzum práce, na které se ani s avizovaným přílivem státních peněz nenajdou prostředky?

Na webu CzechLit vznikne přehledná rubrika o novinkách na trhu z ročenky ČLC New Czech Books. V této rubrice čtenáři najdou české i anglické profily všech vybraných titulů,

stojí v úvodem zmiňované zprávě ČLC. Znamená to, že do Frankfurtu mají šanci se dostat – vedle titulů již do němčiny přeložených – primárně díla horečně chrlená v následujících dvou letech? A že autoři nemající to štěstí, že patří do stáje některého z velkých nakladatelství se schopným PR oddělením nebo mezi chráněnce těch zhruba tří literárních agentů působících v Česku, si musí na vlastní náklady zřídit své osobní (ideálně vícejazyčné) internetové stránky a doufat, že na ně padne oko zahraničních překladatelů a nakladatelů? A to v situaci, kdy – jak se nedávno v Tvaru (1/2024) zmínila Zuzana Kultánová s odkazem na výsledky loňského průzkumu Asociace spisovatelů, Obce překladatelů a Překladatelů Severu – se naši spisovatelé nevěnují tvorbě jako svojí práci, ale pracují, aby mohli vůbec psát, a většinou jim nezbývá než mít spisovatelství jako volnočasovou aktivitu?

Vina samozřejmě neleží na bedrech oné hrstky současných členů týmu ČLC, kteří dle mého soudu opravdu dělají pro propagaci české literatury vše, co je v jejich silách. Příčina tkví hlouběji, podkopává úsilí ČLC od samého začátku a není žádným tajemstvím. Najdeme ji ostatně uvedenu přímo v Koncepci Českého literárního centra 2023–2026, mezi slabými stránkami vyjmenovanými v rámci SWOT analýzy CzechLit: trvalá personální poddimenzovanost. V roce 2023 zahrnoval tým ČLC pět úvazků, zatímco od samotného založení se počítalo s úvazky dvanácti. Pokud v tomto směru ministerstvo kultury rychle něco nepodnikne, mnoho bych si od českého hostování na Frankfurtském knižním veletrhu nesliboval.