3/2021
Málokterý jiný jev tak dobře vystihuje, jak moc se svět za těch třicet let změnil.
Milí čtenáři Tvaru,
tématem trojky je výročí třiceti let od vzniku Visegrádské skupiny, kterou původně tvořily tři středoevropské země a po rozpadu Československa čtyři: Česko, Slovensko, Maďarsko a Polsko. Jak se dozvídáme z obšírného ohlédnutí Petra Pitharta, toto uskupení se zrodilo původně v mysli Václava Havla. Vize Visegrádu byla zprvu idealistická a měla Západu, který neměl zkušenost s komunistickými režimy, předat jejich specifickou dějinnou zkušenost a dále byla pragmatická, neboť měla nově vzniklým demokraciím pomoct se začleněním do struktur Západu, do EU i NATO.
Málokterý jiný jev tak dobře vystihuje, jak moc se svět za těch třicet let změnil. Pročítáme-li si anketu na straně 7, kde významné osobnosti především ze sféry politologie odpovídají na otázku budoucnosti této skupiny, nelze si nevšimnout rozpaků nad současnou podobou V4. A jak by také ne, když podstatnou část Visegrádu zachvátil populismus a odpor k liberální demokracii? Ti, kteří u založení Visegrádu byli, musí nejspíše žasnout, jak se z Maďarska postupně stala neliberální demokracie autoritářsky ovládaná Orbánem a jeho suitou, jak polská konzervativní vláda postupně destruuje právní řád a svými šílenými kroky omezuje práva žen nebo jak si Česko i Slovensko v posledních letech strčily hlavu do populistických chomoutů. Na vztahu k imigrační krizi, Istanbulské úmluvě, evropským právním normám i klimatické krizi je patrné, že Visegrád reprezentuje spíše zpátečnické těleso. A tak místo aby Visegrád předával své dějinné zkušenosti, staly se jeho země manifestací postkomunismu a všech potíží s ním spojených. V kontextu dnešních krizí, kterým Evropa čelí, představuje mimořádně nesolidární celek, jak se ukázalo na společném postupu v otázce přijímání uprchlíků. Ovšem vyjma tohoto dosti temného spolčení mají dnes země V4 vlastně společného jen málo. A naštěstí se do protievropského tažení nepodařilo zatáhnout Českou republiku a Slovensko. A tak nelze než souhlasit s politoložkou Vladimírou Dvořákovou, že
jako politický projekt je Visegrád spíše mrtev, byť nelze vyloučit jeho resuscitaci. Měl by ale zůstat přítomen jako projekt občanský a kulturní, protože čelíme stejným hrozbám.
Ano, občanskému a kulturnímu Visegrádu lze fandit možná právě proto, že jeho protagonistkám a protagonistům jsou politiky jejich zemí často odporné. V našem čísle je reprezentuje například polská básnířka žijící v Praze, Zofia Bałdyga, která nám poskytla rozhovor. Na Zofii mě fascinuje nejen skutečnost, že neúnavně a obětavě překládá české básnířky a básníky a propaguje českou poezii v Polsku, ale že také píše skvělé básně i v češtině. Vedle Zofiiných básní naleznete v tomto čísle verše vybraných básnířek a básníků i z ostatních zemí V4.
Přeji vám živé čtení.
To hlavní
-
K té básnické blízkosti bych ráda podotkla, že si moc nevím rady s charakteristikou své básnické generace, přijde mi, že žijeme v básnickém mnohohlasí. Nebo na souostroví.
-
Působil jako člověk, který má literaturu skutečně rád, umí jí žít a – věří jí. Byl to on, kdo se stal jedním z korunních důvodů mého dalšího studia na brněnské bohemistice. Člověk – semafor.
-
Spor o institucionální záruky nezávislosti soudů (především v Polsku, ale i v Maďarsku) je dnes sporem o smysluplnost Visegrádu. Ale také o smysluplnost Evropské unie. Kdo ustoupí? Zvítězí právo, nebo moc?
-
Seděl v ní básník se srdcem na dlani, / jež neskrývalo žádnou lotřinu, / a k pultu zřel, na němž se šikovaly / kohorty kremrolí a muffinů…
-
Ilustrativní pro visegrádskou spolupráci byla epizoda, kdy se Polsko ozvalo v říjnu proti používání pojmu „genderová rovnost“ v dokumentu o evropské pomoci Africe (šlo o ono ďábelské slovo „gender“, „rovnost žen a mužů“ Středoevropané ještě akceptovali). – Ondřej Slačálek
-
táto abeceda neroztrhá plachtu, len ňou prebleskne
jej odtlačok leží najhlbšie, prichádza v etapách
to nie smrť, ale vlna diktuje tento príbeh
ako dlho sa chcete takto plaviť? -
Jak je možné aktualizovat a vylepšit přítomnost, když ji zároveň nelze ani řádně zažít, promyslet, být uvnitř přítomnosti?
-
-
Báseň Virgilia Piñery „Na počátku bylo slovo“ mne vede k hledání dokladů o propojenosti počátku a konce. Kolo života se točí od zrození k smrti a k novému zrození.