Milí čtenáři Tvaru,

pěna dní se člověku snadno vymstí, zvlášť v úvodnících. Než stačilo minulé číslo Tvaru vyjít, komunistický poslanec Ondráček, o němž jsem psal, ustoupil tlaku veřejnosti a odstoupil, a můj editorial už promlouval jen z čisté minulosti. Mezitím se ovšem v naší malé zemi opět přihodila řada fascinujících událostí, šílenou inaugurační řečí prezidenta počínaje a sympatickými studentskými protesty na obranu veřejnoprávní televize a svobody médií konče. Snažíme se být v Tvaru aktuální, sledujeme dění v současné literatuře i společnosti, ale patří k našemu pojetí literatury i života, že se nevyhýbáme ani tomu, co čas překračuje, co už dějiny prověřily, co v časovosti sousedí s věčností. V tomto čísle je naším tématem básník, který si před víc než dvěma tisíci lety předpověděl nesmrtelnost a tato jeho věštba se potvrdila. Zatímco římskou říši už zavál prach a zbyly z ní jen ohlodané ruiny, je dílo Ovidia stále živé. Samotná skutečnost, že si básníka připomínáme dva tisíce let, je úžasná, ale ožije teprve, když se do jeho veršů sami začteme. Strach ze starověké literatury se rozhodně vyplatí překonat – odvážný čtenář může snadno odhalit, že klasici nejsou z mramoru, stačí si nalistovat místy až surreálné Proměny a včíst se do jejich magické živosti nebo se kochat jeho bohatě sensuální milostnou poezií, v níž nás pobaví i jiskřivá ironie. Ovidiovi jsme věnovali úvodní esej našeho předního odborníka (nejen) na římskou poezii Martina Bažila, dále anketu, v níž jsme vyzpovídali několik současných autorek a autorů o jejich vztahu k Ovidiovi i k antické literatuře jako takové, a konečně drobnou antologii básníkových textů v různých překladech. Téma doplňují dva zajímavé eseje: Jakub Haubert nás uvádí do tajů antického románu, který se svojí živelnou vypravěčskou metodou podobá moderní filmové řeči, zatímco Nikolaj Ivaskiv medituje nad archetypem Orfea a přesvědčivě ukazuje, že archetyp je živá a dynamická struktura, kterou musí každý básník objevit a naplnit po svém. A konečně z Ravtu přetiskujeme kouzelný fejeton Jana Němce, který svůj ostrovtip odráží od nedávného zrušení rozsudku vyhnanství nad Ovidiem ze strany dnešního města Řím.

I jinak se v tomto čísle připomíná svými tajemstvími čas: rád bych za redakci Tvaru poblahopřál Věře Linhartové k jejím osmdesátým narozeninám. Tuto velkou českou spisovatelku připomíná precizní a poučený text Veroniky Košnarové „Na cestě“. A konečně se nám čas zjevil i ve své neúprosnosti: na osmé straně naleznete nekrolog z pera Pavla Janouška věnovaný významnému českému literárnímu historikovi Jaroslavu Medovi. Protože spolu s Jaroslavem Medem věřím v Život, který život i smrt přesahuje, jsem přesvědčený, že se z citlivého Pavlova textu nyní těší v nebeské knihovně.

Přeji vám přítomné čtení!