Profil čísla
11|2018
Tvar_11_2018_archiv-1-1-page-001

Pánek, jak vidno i z našeho rozhovoru, přírodu nevnímá jako pouhý objekt, s nímž je možno libovolně zacházet. Spíše je s ní intuitivně spojený…

Milí čtenáři Tvaru,

téměř vždy je osvěžující, když nás realita překvapí. Letošní udělení Magnesie Litery v kategorii próza překvapením jistě bylo. Márquezovsky nazvaná novela Láska v době klimatických změn mezi favorizované tituly nepatřila, přesto cenu získala. Její autor Josef Pánek pracuje v oboru bioinformatiky a za spisovatele se dle svých slov nepovažuje. Což o to, i mnoho jiných spisovatelů se za ně nepovažovalo, a přesto napsali významná díla. Sympatické je, že v Pánkově novele i v jeho myšlení hraje významnou roli příroda, a ta je z povahy věci plná překvapení. Pánek, jak vidno i z našeho rozhovoru, přírodu nevnímá jako pouhý objekt, s nímž je možno libovolně zacházet. Spíše je s ní intuitivně spojený: „A na Islandu, jak na vás příroda neustále působí – v podstatě vám jde o kejhák –, tak s ní navážete intenzivní kontakt. Jak to je v knize popsané, že lezu do nějakého kopce, na nebezpečnou sopku, to se mi opravdu stalo. Najednou jsem intuitivně věděl: ,A už ani krok! Teď musíš zpátky.‘ A nevíte, jak to víte. Ale víte to. Možná se v tom projeví něco dávného, protože jsme spojení.“

Jak už jsem onehdy psal, letos nám ekologická linka protkává celý ročník Tvaru. A je to linka nejen zelená, ale i výstražně červená. Stačí si všimnout, že jaro letos nebylo, protože po zimě přišlo bleskově léto, že ekologové i zemědělci nás varují, že půda je suchá jako troud. A tento trend bude pokračovat i v dalších letech. Jako bychom byli na prahu oné pusté země, kterou kdysi evokoval velikán modernismu Eliot. Pustá země potřebuje uzdravit. Králi rybáři musí být položena soucitná otázka, jinak léčivé síly grálu nemohou proudit. Je zřejmé, že kosmetické eko-firemní finty už nestačí. Vůči bezuzdnému drancování se ozývá samotný život. Z tohoto hlediska je ekologická volba volbou vrcholně racionální. Jenže samotná racionalita už také nestačí, potřebujeme jiné cítění, jiné vnímání světa, který nás obklopuje. Nádherně o tom hovoří filosof Jan Motal v textu „Živé slovo musí být radikální“: „Když svatý František vedl hovory s ptáky či rybami, když promlouval k lesům, polím i vzduchu, v jeho hlase zněla ozvěna nejspodnějších pater této domoviny. Jeho ústy hovořila nejpůvodnější vrstva života, jež zakládá samu tělesnost. Proto je nevyslovitelná, proto se vzpírá tomu, aby byla zkrocena do významu. A tak pohlédneme zvířeti do očí a jako bychom si rozuměli. S úzkostí hledíme na utrpení přírody zhyzděné povrchovou těžbou. Za holomrazů slyšíme skučení lesních bytostí, volajících po prvních paprscích jarního slunce. Empatie a soucit vyrůstají z této zeminy, stejně jako spřízněnost cyklem zrození a zániku, jemuž se nevyhne nic. A zde je zřídlo umělecké obrazotvornosti, díky níž má básník odvahu oslovit chrpu: „Sestřičko!

Přeji vám živé čtení!

AB
Rozbalit Sbalit editorial Adamu Borziče

To hlavní

  • DSC_8220
    Rozhovor s Josefem Pánkem

    Nejsem žádný spisovatel

    Ptají se Vojtěch Němec a Lukáš Senft

    A na Islandu, jak na vás příroda neustále působí – tím silněji, že vám jde o kejhák –, tak s ní navážete intenzivní kontakt.

    Rozhovory – Rozhovor
    Z čísla 11/2018
  • Ekologie, Filosofie
    Jan Motal

    Živé slovo musí být radikální

    Radikální umělec se zavazuje znovu a znovu podstupovat pouť do hlubiny. Tato cesta ale nemá konec, na jejím konci není zpráva či informace.

    Esejistika – Esej
    Z čísla 11/2018
  • asaf_vizionar
    Rozhovor s Asafem Gavronem

    Osadníci jsou jako šerifové na Divokém západě

    Ptá se Magdaléna Křížová

    V 70. letech byl Izrael na špičce světa: za jediný rok, v roce 1977, jsme vyhráli Eurovizi, Miss Universe a zvítězili jsme na evropském šampionátu v basketbalu, rok předtím byla operace Entebbe, dosáhli jsme míru s Egyptem… Jenže pak to šlo pořád už jen dolů.

    Rozhovory – Rozhovor
    Z čísla 11/2018
  • Člověku se pokaždé vtírá otázka, zda je takovým xenofobem i ten, kdo kritizuje svůj vlastní stát. Američanům je toto naštěstí dovoleno. U Rusů se to přímo vítá, budou to zřejmě nějaké příslovečné výjimky. S Izraelci už je to komplikovanější.

    Drobná publicistika – Slovo
    Z čísla 11/2018
  • Osy výpovědních linií se pohybují ve zvláštním řádu mezi bludnými kameny na koncích cest v labyrintu hodin, dní a let. Útržky niterných vzpomínek, všechno, co mělo zůstat skryto, příběhy obyčejnosti a denních banalit, vybledlé fotografie v rodinných albech jsou jako zápisy času, jež pomáhají rekonstruovat mnohost světů, intimních genealogií a dějů, na něž se zdánlivě zapomnělo.

    Esejistika – Studie
    Z čísla 11/2018
  • Nad knihou
    Raději zešílet v divočině

    I ten šutr je lidská bytost

    Reflektuje Svatava Antošová

    Museli najít odvahu zřeknout se mnoha civilizačních vymožeností, oželet pohodlí a spokojit se jen s nejnutnějšími věcmi. Zato jim bylo umožněno dotknout se podstaty bytí… Ne, to není pohádka, ale kniha rozhovorů Aleše Palána Raději zešílet v divočině(Prostor, 2018) s podtitulem Setkání s šumavskými samotáři.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 11/2018

Další texty

Tato sekce nemá žádné příspěvky

Pokud si myslíte že je to chyba, budeme rádi, když nám napíšete.

Chviličku.
Načítá se.