Osy výpovědních linií se pohybují ve zvláštním řádu mezi bludnými kameny na koncích cest v labyrintu hodin, dní a let. Útržky niterných vzpomínek, všechno, co mělo zůstat skryto, příběhy obyčejnosti a denních banalit, vybledlé fotografie v rodinných albech jsou jako zápisy času, jež pomáhají rekonstruovat mnohost světů, intimních genealogií a dějů, na něž se zdánlivě zapomnělo.
Spojení představy vitality s grácií a se silou ohně v bachelardovském pojetí živlu má u Blakea symbolický potenciál, který k sobě váže mnohé další asociativní řetězce významů…
Oduševnělá tvář Dantovy Beatrice rámovaná závojem těžkých vlasů vystupuje z šerosvitu mezi přechody jemných pastelových tónů. Sluneční hodiny neúprosně odměřují čas. Holubice ohlašuje duchovní zaslíbení, plody máku symbolizují opium.
Esej, který Raymond Bellour věnoval Michelu Foucaultovi, je z roku 1975. Foucault právě vydal knihu Dohlížet a trestat, v níž ojedinělým způsobem popsal působení mechanismů institucionalizované moci. Vůle k vědění, která vyšla o rok později, otevřela další z Foucaultových projektů, kterými byly Dějiny sexuality. Foucault je v té době již uznávanou osobností, jeho dílo a názory udávají tón, vzbuzují zájem a mnohé z jeho aktivit přesahují i do oblasti veřejného života.
Raymond Bellour nás provází zákruty Foucaultova myšlení od šedesátých let, kam spadá esej Předmluva k transgresi, kniha o Raymondu Rousselovi, Dějiny šílenství, ale především Slova a věci, kde Foucault formuloval svou koncepci tzv. epistemologických polí. Analytický přístup, který bude Foucault aplikovat na přelomu desetiletí v Archeologii vědění, přinese metodologický zlom. Bellour nás však zároveň upozorňuje na souvislosti Foucaultova popisu jazyka v předmluvě k Brissetově Gramatice a na jinakost diskursivních perspektiv v temném příběhu o Pierru Rivièrovi.
Do jaké míry jsme vydáni všanc nástrahám řeči a slov? V čem spočívají meze jazyka? Co je to literatura? I to jsou otázky, které je dobré si připomenout v souvislosti s devadesátým výročím narození francouzského filosofa.
Svět Jana Kameníka je světem a fortiori esoterickým, který zahrnuje prvky křesťanské – ale přetváří si je a vykládá zcela po svém.