Dužnatá noc s francouzským přízvukem; pečlivě
balím do dárkového papíru glycerinové mýdlo
a přibaluji svoje ruce, aby sis vymyl rány
Nebem oslepneš, podívej se mi do očí
Co tam vidíš?

Mé karty svítí ve tmě,
přestože z jedné strany jsou černé
jsem tvá černáda listeruška
jsem i mladším bratrem Lilith,
který po každé souloži krvácí z penisu

Slunečný den je jak chycený do ledu.
Cítím jen to, že nejsem při sobě,
nevím ale, kde jsem. Však víš.
Dáš veselé, sladké
vlnky do krve? Dáš?

někdo tu přespává
anebo chcípnul
na černé svědomí,
možná my, mladší,
v jiné době –
vyber si den a století,
vyber si kterýkoli kámen
z mozaiky okamžiků
a vše, co řekneš,
bude použito.
míříme k mostu,
tušíme temný tok

Uprostřed gulagu velkochovu
Zatím tiše roní slzy
Další článek potravního řetězce.

Hrábne-li na duši kostlivý spár,
duše zrudne a zapláče,
ale mlčet,
mlčet možné není.

Pán v bílý košili říká, že si o tom zazpíváme, že si to totiž zpívají lidi po celým světě, že možná díky tomu pochopíme, jak je to očistnej proces. Paní ve žlutých šatech jde pro futrál s kytarou. Madla si opět pomaličku zasouvá pěst do pusy.

Gustav žije dlouhodobě ze svého dětinství, ze zlosti a vzdoru, celý to 21. století ho vyčerpává a sere. Se svými instinkty venkovana, rakousko-uherského provinciála měl by zůstávat doma, vůbec neopouštět zádveří a třeba se zalknout, ale to nelze a domov se musí nejprve hledat a nenajít.

Farář uzavřel diskusi poukazem na symbolický význam podobenství a ohlásil přestávku. Ale had učené diskuse už se svíjel pod nohama účastníků a jízlivě sahal po slovu Písma. Doslovný smysl Mojšeho příběhu mohl zatemnit ďábel, skrytý v každém z nás. Jeho poslání je zjevné: Bůh je ochoten se opakovat. Nezáleží na originálu. Jeho pravost ověřuje teprve kopie.

V Johanovi se vzmáhala činorodá nenávist, taky v ní nacházel svoje lano. Udrží ho, dá jeho přežívání řád a smysl. Malej krůček pro člověka, velkej skok pro lidstvo. To asi ne. Ale Johanovi by to stačit mohlo. Má čas. Má ho před sebou tolik, že se v něm dřív nebo později utopí.

Co na tom, že jsem právě vyžahl celý jeho další hodinový honorář. Kdyby se mě tím mohl rychle zbavit, bez váhání by mi nalil třeba moč bohyně Diany.

(Rozhovor s newyorskou krysou v době tvrdého lockdownu v roce 2020.)