Gwyfyn
Sŵn siffrwd sydd i’w glywed, fel cyfrinach yn crachu,
cyn iddo ddod i’r golwg, ei adenydd dan gysgod
wrth iddo godi, dringo’r gwydr am y golau
sy’n gwenu tu draw, yn goglais dan draed,
yn pefrio mewn llygaid,
fel coflaid gynnes gan un
ddoe.

Ond mae’r goflaid yn gwasgu, y gwres yn cynyddu,
yn egru ar groen, ac mae o’n taeru, mae o’n dyrnu
gerfydd y dalennau llwydion sydd â heddiw’n
sgwennu mân, mân wedi’i bylu gan yr haul.

Clyw’r tu ôl iddo, y synau’n suo hen baderau,
hen gredoau, hen eiriau sy’n bywiocau
gyda’r bloeddio o’i gwmpas.
Ond mae’i ddalennau’n chwipio, a’r gyfrinach yn lluwchio’n
llwyd ar y gwydr; dafnau’r haul yn ei fwytho tu draw
wrth iddo arafu, wrth i’r gyfrol gau ei chloriau,
ac yntau ildio; syrthio i’r gwres; glanio ar sil y ffenest.

Daw’r lleisiau’n nes, eu suon fel rhwygo tudalen fân,
ond yno, yn y gwydr,
mae’n ei weld, a’i lygaid yn daer o’r ochr draw,
wrth i’r goflaid gloffi,
o raid.

A dyna pryd mae’n teimlo’r awel tu ôl iddo:
mae drws yn gilagored; ar fin cau.

A’r gyfrinach, bellach, yn dywod ar sil ffenest.

Noční motýl
Je slyšet šustění, jako když se prozrazuje tajemství,
a pak se objeví, křídla má ve stínu,
když stoupá výš a leze ke světlu,
které se zpoza skla usmívá, šimrá jej pod nohama,
leskne se mu v očích
jako včerejší
vřelé objetí s kýmsi.

Ale to objetí stále víc svírá, horko sílí,
dráždí mu kůži a on naléhá a tluče křídly
šedých stránek, které jsou dnes plné
matných, mdlých písmen, vybledlých sluncem.

Za sebou slyší konejšivý kolovrátek starých modliteb,
starých věr, starých slov, která ožívají
s tím křikem kolem něj.
Ale stránky bičují a z tajemství se stává šedý povlak prachu,
kapičky slunce jej hladí zpoza skla,
zatímco se zklidňuje, kniha se zavírá,
a on to vzdává; padá do žáru; přistává na parapetu.

Hlasy se blíží, šelestí, jako když se trhá jemná stránka,
ale tam v okně,
jej vidí, jeho upřímné oči venku, hledící zpoza skla
zatímco objetí slábne,
z čiré nutnosti.

A tehdy ucítí, jak za ním dýchne průvan:
Dveře jsou pootevřené, už už se zavírají.

A tajemství je teď písek na parapetu.

Z autorova překladu do angličtiny přeložil Tomáš Míka.

Blodeuwedd
Fel pwytho addewid rhwng dau,
yn lliwgar mewn carthen lân;
dyna a deimlai
wrth sefyll yno, ger yr afon a’i chân
yn ffrydio’n fân.

Roedd y ddau wedi dewis, wrth gwrs; wedi dethol
a didol eu hedau brau wrth ei mwytho,
ei hystumio, ei brodio dan fodiau cras:

lliwiau’r llawr yn tonni’n fras ar hyd y garthen,
yn batrymau-blodau’r-deri,
yn bwythau’r banadl,
ac yn enfys o erwain
cywrain.

A dyma hi, wedi’i phwytho’n dynn
wrth garthen aur, ei llaw ynghudd
yn ei law yntau, wrth iddo gyffesu ei ddiolchiadau.

A dyma hi, yr addewid yn rym,
a diben i’w dyddiau yn lliwio
pob cam o’i blaen, nes y deuai’r ennyd,
yr eiliad y byddai’n esgyn
a melltith yn fendith fel sisial brwyn.

A bydd yr addewid yn torri
ond alaw’r afon yn dal i donni,
a hithau, yn ddraenen wen
ynghudd yn y gwyll,
bellach,
yn egino yn nyfnder
natur y nos.

Blodeuwedd*
Jako slib všitý mezi dva,
skvící se v plných barvách na režném plátně.
Tak si připadala,
když tam stála na břehu řeky a její píseň
překrásně plynula.

Ovšem, že si ti dva vyhlédli a vyvolili
svou jemnou přízi, když ji hladili,
kroutili a vyšívali hrubými prsty:

barvy dna látku dravě zvlnily,
vzory dubových květů,
stehy janovce,
i duhu tužebníku.

A zde je, pevně přišitá
k té zlaté látce, ruku skrytou
v jeho, když on jí vyznává svůj dík.

A zde je, slib se stane jařmem,
programem na život, jenž předem rýsuje
každý její krok, až přijde chvíle,
okamžik, kdy vzlétne
a kletba požehnáním bude jak šepot rákosí.

A slib se rozlomí
jen melodie řeky bude tu zurčet dál,
a ona, bílý trn
skrytý ve stínu,
bude, od nynějška,
růst
v hlubinách noci přírody.

*Postava z velšské mytologie, žena svořená kouzelníky z květin vyjmenovaných v básni, jež pak byla za nevěru manželovi proměněna v sovu.

Z projektu Intercut Labs – propojení legend Indie a Walesu, s Meta Arts a Wales Arts Review: 2023. Z autorova překladu do angličtiny přeložil Tomáš Míka.