Milí čtenáři Tvaru,

poslední letošní číslo je opět tematické. Připravila je pro nás zcela nezištně překladatelka Anna Tkáčová a představuje současnou španělskou literaturu. Ach, ta Ibérie! Řízením podivných osudových sil byla španělština prvním jazykem, který jsem po narození slyšel. Moje maminka, která ji dobře ovládala, totiž – asi šokem z porodní bolesti – na hodinu zapomněla rodný jazyk a se mnou i s personálem mluvila výhradně španělsky. Škoda, že to netrvalo déle, třeba bych měl pro tuto nádhernou melodickou řeč větší vlohy. Jisté je, že španělská kultura mě vždycky fascinovala. Ta omračující směsice tíhy a lehkosti, smyslných barev a katolické černě, to divoké střídání revolučních a tradicionalistických proudů! A ta literatura! Od moudrého Cervantese přes úchvatnou ornamentální barokní nádheru Góngory, subtilní erotickou mystiku sv. Jana od Kříže a sv. Terezie z Ávily a grotesknost Lopeho de Vegy se táhne červená jiskřivá nit až k modernímu básnictví generace roku 1927, již rozhodně netvořil jen velký a tragický García Lorca, jak ostatně připomíná i překladatel Vít Pokorný, který uvádí dva jiné významné básníky této vybrané společnosti: Diega a Cernudu. Mezi poslední iberské úlovky v mém osobním kánonu patří ještě José Ángel Valente, který navazoval na poezii barokních mystiků a čerpal podněty i z kabaly a súfismu. Pak už se moje znalost španělského písemnictví poněkud vytrácí a tak jsem šťastný, že nyní můžeme našim čtenářům představit rozsáhlé panorama současné španělské literatury. Prózu v čísle zastupují nejvýraznější současní spisovatelé od baskického rodáka Fernanda Aramburua, jehož představuje rozhovor čísla a dvojrecenze na jeho opěvovaný román Vlast vyrovnávající se s teroristickou minulostí regionu, přes takové postavy jako Miguel Delibes, který se ve své novinářské a cestopisné literatuře také věnoval pražskému jaru, česká rodačka Monika Zgustová, jež kromě překládání a šíření české literatury ve Španělsku napsala a vydala několik španělských knih, kterým se dostalo velkého uznání od kritiků i čtenářů, anebo Rosa Monterová, ověnčená řadou prestižních cen. Rozsáhlý prostor věnujeme i novější španělské poezii. Vedle zmíněných klasiků naleznete v třístránkové antologii také verše novější, v překladu našeho milého Petra Zavadila. A abychom si udělali ucelenou představu, napsal pro nás španělský spisovatel Mário Martín Gijón „Panorama současné španělské literatury“, kde nám představuje i nové výzvy, jimž tato literatura čelí, včetně tzv. instagramové poezie.

Protože starý rok odchází, je načase rozloučit se i s některými stálými příspěvky a jejich autory a autorkami. V tomto čísle naleznete poslední „Mauzoleum“ neboli úžasné básně-portréty německého klasika Hanse Magnuse Enzensbergera v překladech Pavla Novotného a Nikoly Mizerové. Velmi stýskat se mi bude také po „Dopisech Virginii“ Mileny Slavické, rád bych ovšem přispěl k tomu, aby tyto mimořádné drobné skvosty vyšly i knižně. A konečně mé poděkování patří též Kamile Ženaté, která pro nás v tomto roce připravovala „Obrazárnu“.

Přeji vám kouzelné a pokojné Vánoce – a do nového roku víru, lásku a naději!