(1951, Madrid), vystudovala žurnalistiku a psychologii a kromě jiných aktivit začala brzy pracovat jako novinářka. Výraznou stopu zanechala například v deníku El País, kam dlouhou dobu psala články, sloupky a rozhovory se známými osobnostmi. Její literární dílo je velmi rozsáhlé a různorodé. Sama sebe charakterizuje jako autorku, která neustále zkouší něco nového a ráda boří hranice mezi žánry. Najdeme u ní psychologické portréty, zápletky takřka detektivní, historický příběh, sci-fi, životopisný román, partnerské vztahy, povídání pro děti, povídky s překvapivým závěrem i autobiografické eseje. Její texty jsou velmi čtivé, plné nápadů a literárních hříček, s oblibou čtenáře mystifikuje a splétá fakta a realitu s fikcí. Novinářská průprava se výrazně projevuje také tím, že je v příbězích často patrná ozvěna aktuálních událostí i společenských problémů.

Je nositelkou řady ocenění jak za novinářskou, tak za literární práci a její díla byla přeložena do více než dvaceti jazyků. Je s podivem, že čeští nakladatelé tuto významnou autorku zatím opomíjejí. Česky dosud vyšla jen jediná její kniha Tichý blázen (La loca de la casa, Dauphin 2007) v překladu Tomáše Popka. K dalším výrazným titulům patří třeba prvotina Crónica del desamor (1979, Kronika nelásky), La hija del caníbal (1998, Kanibalova dcera), za níž jí byla udělena cena Premio Primavera de Narrativa, El corazón del Tártaro (2001, Srdce Tartaru), La historia del rey transparente (2005, Historie průzračného krále), La ridícula idea de no volver a verte (2013, Směšná myšlenka, že už tě nikdy neuvidím, cena Premio de la Crítica de Madrid), a především apokalyptická sci-fi trilogie Lágrimas en la lluvia (2011, Slzy v dešti), El peso del corazón (2015, Tíha srdce) a Los tiempos del odio (2018, Čas nenávisti).