(1920–2010), jeden z nejvýznamnějších španělských romanopisců druhé poloviny 20. století. Byl uznávaným beletristou i prvotřídním novinářem – psal pro valladolidský list El Norte de Castilla, ve kterém začal pracovat už v roce 1941 jako karikaturista; později se stal jeho šéfredaktorem. Pro jeho tvorbu je charakteristické novátorství, hlubokomyslná témata a žánrová různorodost. K jeho nezapomenutelným románům patří např. La sombra del ciprés es alargada (1948, Stín cypřiše je dlouhý), za který získal cenu Premio Nadal, dále Cinco horas con Mario (1966, č. Pět hodin s Mariem, 1972), jeho klíčové dílo podávající ucelený obraz španělské společnosti šedesátých let, dále Los santos inocentes (1981, č. Blahoslavení chudí duchem, 1986), román, který získal světový ohlas dík filmové adaptaci Maria Camuse z roku 1984. V jeho novinářské činnosti vynikají především cestopisy, které mají nedozírnou historiografickou hodnotu, neboť Delibes byl výtečným pozorovatelem své doby. Za zmínku stojí především Europa: Parada y fonda (1963, Evropa – Posezení v hostinci), USA y yo (1966, USA a já) a La Primavera de Praga (1968, Pražské jaro), neobyčejná a brilantní rozprava a reflexe o změnách, které se v Československu odehrávaly před vpádem vojsk Varšavské smlouvy. Jeho další velkou vášní byl lov a zároveň úcta vůči přírodě, což je patrné v knize Diario de un cazador (1955, č. Lovcův deník, 1972) nebo El mundo en la agonía (1979, Svět v agonii). Delibes byl bezpochyby jedním z největších vypravěčů své doby a jeho literární díla vykreslují osobnosti, zážitky a zkušenosti, krajinu a líčí příběhy španělského lidu druhé poloviny a konce 20. století.