Vaše kniha Vlast byla přeložena do mnoha jazyků. Existují nějaké rozdíly v jejím přijímání v různých zemích? Objevila se v nějaké zemi reakce, která vás překvapila?

Potvrdil jsem si, že Vlast nevyvolává stejné reakce ani není stejně přijímána ve všech zemích. To mě nepřekvapilo. Neexistuje nikdo takový, koho bychom mohli nazvat nestranným, objektivním, nezaujatým čtenářem. Tam, kde se vyskytly kolektivní dějiny násilí prodlouženého v čase, jako v Itálii zkušenost s mafií či Rudými brigádami nebo v Argentině za vojenské diktatury, vzbudil můj román velmi silné emoce, vysloužil si nejeden komentář a vřelé přijetí. V jiných zemích, kde takové konflikty, jaké popisuji ve Vlasti, dobře nechápou nebo tam nevyvolávají pozornost, kniha prošla poněkud bez povšimnutí, jako například v USA, kde ji někteří raději posuzovali, jako by šlo o nějaký televizní seriál. Kladná nebo záporná odezva závisí také na práci překladatelů.

Mám dojem, že zejména v Baskicku vyvolal váš román mezi lidmi určitý druh katarze. Spadl z nich strach a začínají otevřeně mluvit o tom, co v minulosti prožili a o čem léta mlčeli. Představuje kniha něco podobného i pro svého autora? Vypsal jste se ze svých vlastních traumat spojených s dobou, kdy v Baskicku působila ETA?

Napsal jsem Vlast, protože jsem se musel osvobodit od vnitřní bolesti. Nikdy jsem se žádného násilí nedopustil a nikdy jsem teroristické násilí nepodporoval, neměl jsem špatné svědomí, a proto takový román jako ten můj neměl pro mě katarzní funkci, na rozdíl od toho, co prožili jiní. Moje bolest pramenila z lítosti nad oběťmi. Ano, to je ono, ze soucitu, který ve mně vzbuzovala jejich tragédie, a z morální potřeby projevit s nimi solidaritu, postavit se proti hrozné nespravedlnosti, která na nich byla spáchána. Je nesporné, že v Baskicku kniha otevřela prostor k debatám, jichž se účastnilo mnoho lidí, někteří mluvili ve prospěch obsahu knihy, jiní proti němu, ale všichni používali argumenty s respektem k tomu, kdo myslí a cítí odlišně. To by před několika desetiletími, kdy vybuchovaly bomby a umírali lidé, bylo nemyslitelné. Není pochyb o tom, že baskická společnost se bez násilí velmi pozitivně posunula vpřed.