3/2018
Ondřeje Skovajsu a Hanu Lundiakovou osvítil zřejmě Waltův vous plný motýlů a včel, a když se rozhodli spolu přeložit první vydání Leaves of Grass z roku 1855 pod názvem Listy trávy.
Milí čtenáři Tvaru,
demokracie nám poslední dobou slábne na všech frontách. Strach, že dopadneme jako některé další země Visegrádu a od liberální demokracie přejdeme k demokracii národní – což je jen jiný název pro autoritářství –, mám už delší dobu. I z tohoto důvodu je třeba pěstovat bdělou občanskou angažovanost, protože dokud liberální stát existuje, musíme ho bránit! Až už to nepůjde, pak se děj vůle Páně…
V novém čísle Tvaru máme tu čest představit vám nový překlad epochálního díla velkého básníka demokracie Walta Whitmana. Ondřeje Skovajsu a Hanu Lundiakovou osvítil zřejmě Waltův vous plný motýlů a včel, a když se rozhodli spolu přeložit první vydání Leaves of Grass z roku 1855 pod názvem Listy trávy. Je to velká věc a velká zodpovědnost, překládat tohoto novodobého Homéra! Jejich překlad nemám zatím prozkoumaný a pročtený do hloubky, ale už teď si z prvních výprav odnáším některá skvělá místa. Proudí jimi Waltova míza a současnější jazyk mu sluší. Navíc nové vydání obsahuje místa, která dosud nebyla do češtiny přeložena!
Napsal jsem, že Whitman je velký básník demokracie, ale on je právě tak velkým básníkem erotické lásky a kosmického bytí. Gigantickým básníkem úchvatných detailů, jakým je třpytící se kapka potu na kníru krásného otroka. (Myslím, že nejvýstižnější slova o Whitmanově poezii napsal Petr Král, proto jeho krátký, leč nesmírně evokativní komentář otiskujeme místo Whitmanova medailonku.) Jak tím Whitmanem všechno proudilo! Jak nás jeho rozlehlost občerstvuje, zvlášť v téhle potemnělé puritánské době! Souhlasím s Ondřejem Skovajsou, když v úvodním rozhovoru říká:
Evangelium podle Walta Whitmana by znít mělo! Protože má univerzální platnost, protože jsme všichni bratři a sestry. Protože nás všechny oživuje stejný Bůh a v každém z nás je jedinečná nesmrtelná duše. A my musíme tuhle jiskru rozfoukávat, nechat zářit a prosvítit jí celou duši a celé tělo. Proto je to obzvlášť důležité v této době a v dost ustrašené zemi plné strachu z neznámého a z neznámých […]. Zkrátka v době, která nevnímá, že všichni lidé jsou bratři a sestry.
Přesně tato základní energie sesterství a bratrství nám chybí, jsme rozdělená společnost. Petr Drulák správně říká, že z osvícenského hesla „Volnost, rovnost, bratrství“ se v moderních demokraciích vytratila třetí kategorie. Je totiž za hranící pouhé diskursivní racionality. Bratrství a sesterství jsou svého druhu mystickou dimenzí… Ale jak vidíme ve Whitmanově poezii, je to mystika pozemská, mystika nalitá šťávami úsvitu i těla, mystika tohoto světa!
Přeji vám svěží tělesné čtení! Ya-honk!
To hlavní
-
První vydání je dílo velkého osvícení a tvůrčího vzmachu. Jsou to vlastně převedené deníkové zápisky do Whitmanem nově objeveného volného verše, protkaného paralelismy.
-
Musíme znovu objevit inteligenci přírody, vrátit se k našemu původnímu animismu a oduševnělému vesmíru, jak ho animismus vnímal.
-
Skrze mě znějí dlouho němé hlasy, / Hlasy generací otroků, co neberou konce, / Hlasy těch, co jdou za peníze, hlasy zrůd, / Hlasy nemocných a zoufajících a zlodějů a trpaslíků, / Hlasy koloběhu latence a růstu, / A hlasy vláken, která spojují hvězdy, a mateřských lůn a šťáv otců…
-
Není pochyb, že ani to nejpoetičtější porno nikdy nevzkřísí beztvářnou mrtvolu k tanci & zpěvu (jako čínský pták Chaos), ale… – představte si scénář k tříminutovému filmu, který se odehrává na mytickém ostrově…
-
-
Slovo migrace nese asociací celou řadu a u mnoha lidí vzbuzuje strach. A kdopak to téma udržuje při životě?