Tumult recedes as though into the long rain.

XXVIII, Geoffrey Hill

prolog

v jiných světech se
vznáším nad tebou                kam
zapadám do významů                jako
v bouřce kde bych už
neměl nikdy dýchat

ani nemůžu už

1.

ve vnitřních tvarech se
odtrhává od dna, odkopává přikrývku
do níž každý den          ukládá

moje iniciály. objevují se tu náhodně
po různých polích, v kurzorech
jiných stavů          beznaděj

jako když
         se planety formují a re-
všechno zopakovat

pořád          d o k o l a

1.0

dokolečka se otáčí jako by mu z očí
vymizela vlhkost, rohovka, úhel
pod kterým svěsí hlavu když

(ty dveře za ním zavřou všechno co)

odpovídá úhlu rozpadu
postavení planet
slova už nejsou to co bývaly.
korelujou s vnitřní touhou vyvalit se ven
utnout to dokud to jde

monolog

jinak se mám vlastně hezky
jen ztrácím respekt k tomu čím je
a všechno kolem je úplně na nic
vlastně bych
chtěla bych          a co si sakra
já s ní už vážně nemám trpělivost

ani už nechci.

3.

mydlá je jediné co po něm zůstane
jediná variace, význam          toho
   všeho
určuje pohybem kterým přivírá
oči
když se bílé světlo zabodává
          do rohovky
vysychá a vlhne v pravidelném tempu
jako cedr
vysychá z pokožky

ingredients

základ:    pačuli, vetiver, mech
hlava:     anýz, bergamot, kardamom
srdce:     kadidlo, levandule, muškát

zbytek v.

prchavá           vlhká    vzpomínka
a papír
co po vyschnutí
    tiše roztrhal
zatímco kapsa ještě pořád
    voní

6.

nedokáže už předstírat
slova    se v něm ale pořád hromadí
i přesto             kumulujou do útvarů
co pak vnáší kamsi až

zbytek vůně koluje po paměti
vrací se v navalených vlnách
vypěněné věty nejvyšší z povodní
dopadají na kost škrábou kůži a to

poslední co zbylo

ve snech všech možných světů
            existuje bez výrazu, nelámat se
nerozštěpit souvislosti do dvou
protichůdných výsledků

mýdla

směs organických látek v pevné
              nebo kapalné
formě, působící jako anionický tenzid,
tedy látka hromadící se ve fázovém rozhraní
a snižující povrchové napětí vodných roztoků

_____vytahuje peněženku stejným pohybem ruky
jako ji zasune. vůbec
nespouští oči z krabičky, přejíždí prsty
po výběžcích        jako dítě
                 přivírá oči

bílé světlo vstupuje do prostoru, přetvaruje scénu

mýdla přesouvají po policích vlastní čárky
akcent předává dál do rukou variantu
jen tenká hranice mezi ý a á volí
    jemnou,
protáhlou

notu. neexistuje protáhlejší hláska, ústy nedokáže
vhodně vytvořit ten tón
    tíha pro kterou glottis ani hlasivky
nemají               proud vzduchu

     odnáší to v jedné ze dvou tašek, sleduješ vektor
     pohybu mřížkami tramvaje, pořád ještě nadosah
          postupně se vypařuje
     mizí do země
          kam už nevystoupíš

bušením pěstí o trám sděluje
zoufalost
          situace:
kéž bych tak         mohl

monolog II

nejde nic říct
snad jen tiše mlčet, sklapnout a
odkejvat ti všechno

musíš si ujasnit co vlastně chceš,
urovnat to v hlavě, do té doby tu pro tebe
     nemůžu
     bejt

rozklad světla

bílé světlo proniká okny do prostorů
     vrstev
láme se
v pravidelných úhlech o stěny

přetváří scény, formuje a de-
jako

          barva,
          kterou oko vnímá v případě, že
          z daného směru přichází světlo      všech

barev      je kolem na tisíce
formují se do útvarů           trvajících
3 a více roků a jako by ta           věčnost
přetrvala dál i po bolesti

rozložil jsem bílé světlo do jednotlivých
protichůdných cyklů
přeskládal, přeorganizoval, přetvaroval
ale zlomit do tmy nedokážu                šlapu
po střepech těch nevybitých
oken

kde se už roky
formuje do

Pseudomonas syringae

nic             nevzniká z ničeho

do mraků se jednotlivá sekvence
vkrádá    do DNA vstupuje
vyplňuje           prostor
                         světla
protein formuje
každou          jednotlivou
                kapku

jádro dešťů jako živá hmota
vysychání přelívání až to
přetvaruje a

     skrz něj se světlo láme úhly dopadu
     bílá přenáší ten význam
     a pak
     mýdlem narušené      povrchové
     napětí

epilog

v kolektivním vědomí je ___ a ___ zafixován
          jako jistota, zdvojení významu,
v mém vlastním je však
potřeba a
stesk

všechny jiné dimenze dávají odpovědi
jen tahle ne
trčí to tu jako výkřik ze sna
unavený           skládající sám do sebe
do bílého světla
jako poslední
zbylé linky vůně
          co ji držíš u nosu
v bouřce
uprostřed ulice

a nehodláš se pustit

[ticho]

po bouři

i
déšť vyplavuje těla na povrch
z mraků čistí           zbavuje nečistot
filtruje částice           prach splachuje

ii
bubnování o okap
kap ky dopadají jedna
za druhou           druhá za třetí
kap ky formují louže
všude po těle

vsáknou se           a

iii
bílé světlo prostupuje kostí
rozptýlené           do dutin
nefunkční šlachy natrhává
reaguje           s nervy
znovu vytvářené synapse

iv
před vdechnutím jenom           ozon
jednotlivé molekuly uvnitř nozder
jako paměť
     spěchající do návratu

v
světlo
rozehřívá zkornatělou kůži
očních víček
vkrádá se do očí
vstupuje do posledních síní

vi
rozehřívá krev           tep
jako kap ky na prohřáté
prosluněné střeše