3/2022
Naše kampaň na Hithitu, kde jsme vybírali na nový web, minulý týden skončila – a to velkým úspěchem. Vybrali jsme 337 664 Kč, cílovou částku jsme překročili o 12 %.
Milé čtenářstvo Tvaru,
v naší redakci slavíme, pomyslné ohňostroje ozařují nebe nad Florencí, láhve naplněné šumivým vínem bouchají, křišťálové sklenky cinkají. Naše kampaň na Hithitu, kde jsme vybírali na nový web, minulý týden skončila – a to velkým úspěchem. Vybrali jsme 337 664 Kč, cílovou částku jsme překročili o 12 %. Je to pro nás obrovská radost a současně i závazek vytvořit kvalitní web. Sluší se v prvé řadě poděkovat všem, kdo přispěli částkami většími, středními i menšími. Děkujeme, vážíme si vaší podpory. Děkujeme také všem, kdo naši kampaň sdíleli, včetně různých organizací a spřátelených redakcí. A poděkování patří také všem ambasadorům a ambasadorkám, kteří se k Tvaru přihlásili: Ireně Douskové, Marii Šťastné, Olze Stehlíkové, Jitce N. Srbové, Petře Soukupové, Ivaně Myškové, Václavu Kahudovi, Kamilu Bouškovi, Ondřeji Maclovi, Janu Škrobovi, Michalu Šandovi a Ondřeji Hanusovi. Moc také děkujeme Kateřině Tučkové, Kamile Ženaté, Svatavě Antošové (a jejímu nakladateli), že nám spolu s některými ambasadorkami a ambasadory darovaly své knihy, které jsme mohli zařadit mezi odměny. Zvláštní poděkování si zaslouží autorka naší výzvy Barbora Klimszová, která připravila tuto elegantní a jiskřivou kampaň. A rád bych také poděkoval našemu externímu kolegovi Matěji Senftovi za jeho neuvěřitelné pracovní nasazení.
Přiznám se, že jsem v životě zažil máloco tak napínavého, náročného, ale v posledku i krásného a nadějného. Ukázalo se, že literatura lidem není lhostejná a že solidarita mezi literáty a lidmi, kteří mají rádi literaturu, nevymizela! A že o Tvar je zájem! Díky kampani jsme získali 209 nových předplatitelů. Předplatné (tištěné i on-line) bylo odměnou, kterou si přispěvatelé nejčastěji pořizovali, což nás ohromně těší.
Teď po kratičkém oddechu a chystání odměn nás čeká práce na novém webu. Jak poznamenal Karel Piorecký, když sdílel na sítích naši výzvu, nejedná se jen o nový web, ale o novou strategii ve veřejném prostoru. Chceme zpřístupnit 50 % obsahu čtenářům v digitálním prostoru, aniž bychom vyklízeli prostor tištěný. Chceme pod jednu hlavičku dát všechny naše platformy (Ravt, Vartu, Tvárnici, náš YouTube kanál). A konečně nová rubrika Skladiště by měla plnit funkci jakési líhně talentů, neboť do ní může přispět každý. My ji pak budeme bedlivým okem sledovat, a pokud nás nějaký příspěvek zaujme, rádi jeho autora či autorku oslovíme. Takže je na co se těšit…
Z třetího letošního čísla doporučuji titulní rozhovor se spisovatelem Vratislavem Maňákem, jehož láska k češtině mě vždycky hluboce dojme. Vráťovi vychází nová povídková kniha a podle toho, co jsem měl možnost číst, by to mohla být kniha vpravdě kouzelná. V čísle si také připomínáme dvě výročí, obě stoletá, obě významná. Narození básníka Jana Skácela a kritika Milana Jungmanna.
Přeji vám živé čtení a děkuji za vaši podporu!
To hlavní
-
Svět mi není lhostejný, současnost mi není lhostejná. A protože mi není lhostejná, tak se k ní chci nějakým způsobem vyjádřit. V tomhle ohledu jsem určitě angažovaný autor.
-
Musí znovu vzniknout jednotný kontext národní literatury, v němž hodnotové korektivy budou fungovat jako přirozený produkt jejího autonomního, svobodného vývoje a v němž bude o hierarchickém postavení díla i autora rozhodovat jedině živý názorový ruch, kritická reflexe a společenský ohlas.
-
K Vašim stým narozeninám se teď můžeme společně ujistit, že krása je nesmrtelná.
-
Pila projela od temene hlavy až po horní čelist. Nerozčísla ji přímo v půlce, ale krajem. Odlomila mističku po okraj naplněnou mozkem. Zatímco tělo s většinou hlavy zůstalo opřený vo stůl cirkulárky, miska spadla na
zem. A slepice všechen mozek vyzobaly. -
Skácel byl svou senzitivitou básníkem skrznaskrz moderním, ale toho křídla literární moderny, které zastával spíše Mandelštam či Eliot než Apollinaire či Breton.
-
Vidět naprosto dezorientované a paralyzované nizozemské důstojníky, o nichž si za ta léta tlumočení Aida myslela, že je zná a že se na ně může v nouzi spolehnout, je pro ni zničující.
-
jsi tak nevinný
až je mi líto se tě dotknout
mýma špinavýma rukama -
krajina voní hořícím listím
a blahodárným tlením
a noc ji víská ve vlasech
a laská na ztvrdlých prsou
a líbá údolí zatuchlá pradávnými sny -
Eisensteinova kniha je však daleka toho být naivní apoteózou lásky, spíše hledá způsoby, jak tuto lásku přetavit do reálných činů ve prospěch vzájemně propojeného bytí na Zemi.
-
U jiného moře, daleko za oceánem, a vybuchují v ní bomby milostné, historické a literární, podobné tady té naší, říkám si, zatímco sedíme na střeše a popíjíme víno, ach, my ubozí trosečníci na ostrově, co jiného nám zbývá?!
