Drazí čtenáři obého a dalších pohlaví!

Na piťhovost se dává, že v tomto editorialu deklausurujeme a do světa pouštíme radostnou novinu. Jistá věhlasná modistka po celý podzim diskrétně na-vštěvovala náš redakční salon, trpělivě brala Tvaru míry… a výsledkem je zbrusu nový šmrncovní kabátek, elegantní košilka i sexy spoďáry. Na našeho svěžího skorotřicátníka popatříte v plné kráse již v příštím čísle – a pak každý obtýden až do konce světa.

Kdo v předchozím dešifroval nesmlouvavé politické sarkasmy, možná se nyní táže, jestli to ještě vůbec bude někdy lepší, když přece každý ví, že je to čím dál horší. „Everybody knows,“ zpívá kanadský lev v obleku od Armaniho Leonard Cohen, „the good guys lost.“ Protože bych nerad kladl pod vánoční jehličnany všednosti, odpovím slovy, jejichž autorem je další hudební bůh, tentokrát provenience britské, a sice John Lennon: „Everything will be okay in the end. If it’s not okay, it’s not the end.“ Kdyby se tomu snad chtěl někdo ušklíbat, upozorňuju, že v osmdesátkách – viděl jsem to na vlastní oči – Lennona nosíval na tričku i Magor! A to byly, milé děti, ještě mnohem horší časy než dneska.

¡Viva poesia! V rozhovoru čísla zvíte, jak „protřele“ měl jsem hned jasno v tom, who the fuck is Robert Wudy – a minul jsem terč jako naprostý amatér. Podobně zázračnou situaci jsem zažil jen jednou: na přelomu tisíciletí mi na mém stole v redakci nakladatelství Petrov přistál úhledný balíček a v něm – bomba! Básnický rukopis kolibříkově malého čtvercového formátu v drátěné vazbě plus padesátikoruna plus dopis: „Posílám Vám rukopis své prvotiny. Pokud ji budete chtít vydat, přiložená mince je na úhradu poštovného Vaší odpovědi. Pokud ji vydat chtít nebudete, kupte za ni Ivanu Wernischovi kytičku konvalinek.“ Nebo tak nějak. (To cirka osmnáct let staré psaní – rukou? strojem? a kdepak asi skončilo? – cituju z hlavy.) Podpis: Miroslav Fišmeister. Začetl jsem se a nejpozději u čtvrté básně s naprostou jistotou věděl, že padesátikoruna půjde na poštovné. Potřetí takový mirákl asi už nezažiju, byť jak říká James Bond…

Teď už víte, že mám rád citáty. A baže v nich hodlám pokračovat. „Život je radostná spoluúčast na zázraku bytí,“ řekl Václav Havel a mistr Yoda k tomu dodal: „Strach je k Temné straně cesta. Strach k hněvu, hněv k nenávisti vede. A nenávist k utrpení.“ Neříkali Buddha a Kristus něco podobného? Jestvují zdá se i docela jiné pravdy než „pravdy“ vlků v rouše ovčáčím a „pravdy“ obrů na hliněných nohou, ať už se tito „velikáni“ opírají o šviháckou špacírku, čapí hnízdo či bobří hráz. Jenže, pánové, co se jeví býti nadosmrti, může být jinak už zítra, neboť: „For the loser now will be later to win / For the times they are a-changin’“. Autora pozná doufám každý, musím už krapítek šetřit místem, víte?

Přeju z hloubi ª všem našim čtenářům, všem našim přátelům i všem našim nepřátelům do nového roku co nejvíce radostné spoluúčasti! A mým milým kolegům Adamovi, Ireně, Lukášovi, Magdaleně, Mikulášovi, Olze, Simoně, Stanislavovi, Svatavě a Vojtěchovi děkuju za vzrušující plavbu…

Zůstaňte s námi, bude to stát za to.