Milí čtenáři Tvaru,

letní pauza skončila, a i když z našich těl a duší ještě střásáme horký prach prázdnin, Tvar se opět vydává na svoji cestu kopírující školní rok. Podzim se ujímá své vlády a světlo, které letos tak mocně žhnulo na povrchu světa, se v tomto čase stahuje do hlubin. Je v tom cosi závratně nostalgického, při vší té železné jistotě křehkého a zjitřeného. Nicméně toto číslo ještě prozařuje hřejivá vzpomínka na léto, podstatnou část patnáctky tvoří ukázky z antologie Stýkání, která představuje současnou českou, slovenskou a slovinskou queer literaturu. A protože je to antologie nesnadno dostupná, rozhodli jsme se její slovinskou část zpřístupnit. Antologie to rozhodně není vyčerpávající, za českou stranu chybí podstatná jména, jako jsou Svatava Antošová, Václav Jamek, Pavel Petr, Marie Feryna nebo Aleš Kauer. Chybí v ní, protože je de facto jakousi partiturou dvou Večerů Tvaru, které se odehrály během festivalu Prague Pride. (Ne všichni zmínění se této akce mohli zúčastnit, i když někteří pozvání dostali.) Duší celého projektu Stýkání je vynikající slovinský básník Aljaž Koprivnikar a vydání připravilo nakladatelství Škuc, které řídí slavný slovinský básník Brane Mozetič, jehož tvorba je dostupná i v českých překladech Hany Mžourkové. Berme tedy tuto antologii spíše jako záznam letního letmého setkání několika, a nikoli jako vyčerpávající zprávu o queer literatuře. Autorka píšící pod jménem Mustamakkara o této antologii v minulém čísle Tvaru napsala:

Ačkoliv rozsahem se jedná o příspěvek spíše drobný, jeho poselství je poměrně významné: svědčí o tom, jak je tato komunita schopná držet při sobě a stvořit něco společně bez ohledu na, řekněme, většinovou orientaci, ale také geografické a lingvistické hranice.

Jestli jsem na něco v queer komunitě hrdý, tak právě na vzájemnou solidaritu. I proto bych rád upozornil na mimořádné rozhodnutí Olgy Stehlíkové, která je naší Kritičkou roku a začátkem ledna poprvé udělí Tvárnici za nejlepší dílo 2018. Olga Stehlíková se vzdala svého honoráře, aby podpořila recenzentky a recenzenty Tvaru. Původní honorář 15 000 Kč poslouží k dílčímu zlepšení podmínek literární kritiky na našich stránkách – vybraní autoři dostanou díky Olze vyšší honoráře. Tomu se říká čin solidarity. Klobouk dolů před Olgou, která vychovává dvě děti, pracuje, tvoří a do toho se oddaně jako editorka věnuje tolika cizím knihám! A protože vyhlášení Tvárnice se blíží, lze si v tomto čísle přečíst Olžino předběžné bilancování.

Z čísla doporučuji vaší pozornosti také rozhovor s ruským básníkem Igorem Pomerancevem, který připravila rusistka Jana Kitzlerová. Igor Pomerancev žije v Praze a rádi bychom rozhovorem s ním zahájili občasnou neformální sérii rozhovorů se zahraničními autory žijícími u nás.

Přeji inspirativní čtení!