08_poezie
Vít Janota

Noc po nebi šoupe šachovými figurkami hvězd

Nejdřív kýble od barvy
v trávě u cesty

A pak chlap
s válečkem na dlouhé tyči
jak soustředěně natírá chodník k letišti
jásavou červení

Některým věcem
tu člověk těžko porozumí

Beletrie – Poezie
Z čísla 9/2024

Outer Hebrides

A co tam vlastně je?
Dohromady nic
Tak proč tam teda jedeš?
No asi právě proto

 

Stornoway Airport

Nakonec se nízké mraky rozestoupí
a šedivá mořská hladina
s ostrůvky rákosí
letí patnáct metrů pod námi

Na tu kratičkou chvíli
než se objeví beton přistávací dráhy
nezbývá než věřit
že piloti vědí co dělají

 

Stornoway Vehicle Hire

Fungují tu tři půjčovny

Ta nejdražší
má na letišti přepážku

Levnější
tam má na zdi přišroubovanou schránku
kam můžete hodit klíče
když odlétáte

A na nás čekal
jen vytáhlý chlapík
s cedulkou v ruce

Hm trochu se zarazil
když říkám
že za týden odlétáme v sedm ráno
Tak to tu pak nechte stát
a klíčky dejte dovnitř
Já budu někde okolo

Auto tam stojí
přesně jak jsme ho nechali
ještě když nastupujeme do letadla

Ale od té doby
se už nikdo neozval

Tak asi v pořádku

 

Balivanich

Mají tu ledacos

Benzínovou pumpu
školu
i letišťátko ne větší
než nádraží v okresním městě

A na hlavní silnici
veliký hnědý ukazatel
jakým se označují turistické atrakce

Goireasan / Toilets

Marně hledáme
marně se dokola motáme
ve třech ulicích
úplně stejných nevábných bytovek

Vlastně je nikdy nepostavili
vysvětluje nakonec rozpačitě
paní v malé pekárně
kde nemají nic než masové koláčky
(platba pouze v hotovosti)
Asi by měli dát
tu ceduli pryč
hledí starostlivě z okna

 

Acha Mor, Lewis

V noci je tu ticho

A když říkám ticho
tak myslím ticho

Ne to věčné podprahové hučení
naprázdno běžících
soukolí civilizace

Tady je slyšet
jak noc po nebi šoupe
šachovými figurkami hvězd

I zvuk motoru
jediného osamělého auta
které projede po opuštěné hlavní silnici
rodí se na míle daleko

A stejně tak na druhé straně
na míle daleko zaniká

 

Harris

Změny klimatu
dorazily i na skotské ostrovy

Pobřeží zalité sluncem
teď spíš připomíná
obrázky Středomoří

I krávy z pastvin
hned vedle pláže
přilákala ta podívaná

Nerozhodně postávají v písku
soustředěně přežvykují
a mžourají do třpytících se vln

Do vody
nakonec nejdou

 

Cladh Hallan, Uist

Mezi mechem obrostlými
kamennými kříži

za kovovým plůtkem
rozežraným kyselinou
neutuchajícího slaného větru
v travinách
plných králičích bobků

pluje ten obraz
čtyřicetileté stařeny
mumifikované
a pochované v těchto místech
před více jak třemi tisíci lety

Moře je blízko
a obzor kopíruje
nezřetelné půdorysy
základů kruhových domů

 

Castlebay, Barra

Rozcestník
nad přístavem

Doleva
Bagh a Tuath po silnici A 888
doprava
Bagh a Tuath po silnici A 888

Všechno je tak nějak přehlednější
na malých ostrovech
s jedinou okružní silnicí

Jen starý lišák Eukleidés
by tu se svými axiomy
asi měl o čem přemýšlet

 

Benbecula Airport

Nejdřív kýble od barvy
v trávě u cesty

A pak chlap
s válečkem na dlouhé tyči
jak soustředěně natírá chodník k letišti
jásavou červení

Některým věcem
tu člověk těžko porozumí

foto Soňa Pokorná

Chviličku.
Načítá se.
  • Vít Janota

    (1970) je básník a příležitostný hráč na saxofony a klarinet. Vydal básnické sbírky K ránu proti nebi (2002), Fasování košťat (2004), Praha zničená deštěm (2006), Miniová pole (2008), Jen třídit odpad nestačí (2011), ...
    Profil

Souvisí

  • Anketa s Jiřím Kratochvilem, Petrem Hruškou, Dorou Kaprálovou, Josefem Strakou, Svatavou Antošovou, Vladimírem Novotným, Alenou Zemančíkovou, Michalem Ajvazem, Milanem Šedivým, Petrem Šmídem, Bohuslavem Vaňkem-Úvalským, Vítem Kremličkou, Radkem Fridrichem, Adamem El Chaarem, Vítem Janotou, Patrikem Linhartem, Václavem Maxmiliánem a Michalem Šandou

    Číst Kafku je jako protahovat si trnitou růži hrdlem

    Ptá se Vojtěch Němec

    Stejně tak je u něj vyvážená tragika s komikou – výsledkem je neobyčejně přitažlivá nesnesitelnost, s jakou nám předává vzkaz o tom, že člověk nedokáže žít mimo systém (politický, společenský, intimní i biologický) a že každý systém v sobě skrývá nezrušitelnou osamělost.

    Rozhovory – Anketa
    Z čísla 11/2023
  • vit-janota-noc-2022

    Vít Janota se narodil v Praze v roce 1970. Praha je častým místem jeho procházek i jeho básní. Rozumí si také s deštěm, vnímá čas i v tichých a nehybných věcech. Často mapuje ustavující pohyb člověka městem, ale je to město či architektura, co především v textech ožívá nebo vystupuje. Jeho vypravěč je také spíše svědkem či kameramanem událostí než jejich hybatelem. Velmi často v jeho básnických sbírkách (např. „Miniová pole“, Dauphin 2008, nebo „Noc a déšť“, Dauphin, 2013) potkáváme také noc. A o noci si také zkoušíme něco říci přes sítě spojující Prahu a Hořovice. Fotografie: Soňa Pokorná.

    Rozhovory – Rozhovor
    revue Ravt 5/2022