14. prosince 2020 v 11:21 se na Facebooku objevila krátká zpráva: „S lítostí vám musíme oznámit, že Jaroslav Mostecký v neděli ráno po těžkém boji s koronavirem skonal.“ Sedmapadesátiletý autor fantastiky po sobě zanechal ženu, dvě dcery a syna, ale také stovky čtenářů, kteří jeho předčasnou ztrátu oplakali. Autorova poslední dokončená kniha Bastard nyní poprvé vychází v nakladatelství Mystery Press.

Jaroslav Mostecký se narodil 29. září 1963 v Zábřehu na Moravě, většinu života ale prožil v Šumperku. Zde vystudoval strojní střední školu a následně se živil jako montér a technik. K žánrové literatuře ho přivedlo jednak vydání knihy Zápas s nebem od J. M. Trosky (pseudonym Jana Matzala, významné osobnosti české meziválečné science fiction) z roku 1970 a dále přečtení povídky „Pátek“ od Johna Kippaxe, která byla zveřejněna v časopise Ohníček v roce 1972. Láska k fantastice mu vydržela po celý život.

Již v 80. letech byl činnou osobností ve scifistických kruzích. Na škole založil neoficiální kroužek science fiction a v roce 1992 stál u zrodu SF klubu Jeffa Spendera, jehož byl zároveň jediným členem. První texty publikoval koncem 80. let ve fanzinech – např. „Velký bílý pes“ (Makropulos 16/1987), „Vhoďte korunu“ (Zpravodaj zájmového kroužku vědecké fantastiky AF 167 10/1988) nebo „Všech šest miliard najednou“ (tamtéž, 12/1988). Většího zájmu a úspěchu se nicméně dočkal v 90. letech. V roce 1993 poprvé vyhrál prestižní Cenu Karla Čapka s dílem Kaple má okna klenutá a s povídkou „Sbohem, jezero“ zvítězil i v další velké soutěži své doby, v ceně O nejlepší fantasy.

Napsat román chtěl už od střední školy, kdy se mu dostala do rukou kniha Ludmily Vaňkové Král železný, král zlatý.

Připadlo mi tehdy jako skvělý nápad a – pateticky řečeno – poslání psát lidem příběhy,

vyjádřil tuto ambici v rozhovoru pro web Neviditelný pes v roce 2007. A skutečně se zdá, že toto své poslání nejen našel, ale také naplnil. Jeho první kniha, Jdi a přines hlavu krále, vyšla v roce 1995 ve vydavatelství Saga. Protože však doba nepřála tuzemským autorům, vydal ji pod anglickým pseudonymem Jeremy Shackleton. Mostecký zde plně zužitkoval svou vášeň pro historii a fascinaci vikingy. Rychlé dějové zvraty, dramatické a nezřídka tragické osudy ústředních hrdinů, dobře rešeršované historické kulisy i nádech nadpřirozena vytvořily úspěšný mix, který vyvolal vlnu zájmu.

Již pod autorovým vlastním jménem následovala pokračování Lars, Šťavnatá lebka (Netopejr, 1996) a konečně Prokletí příznačných hřebců (Netopejr, 2000), které získalo ocenění Akademie science fiction, fantasy a hororu (ASFFH) za nejlepší domácí počin na poli fantastiky.

Ať je to poprvé, nebo popáté, vždycky to udělá radost,

prohlásil autor o získaných oceněních. V novém tisíciletí se ocitl na tvůrčím vrcholu – kromě ocenění za svůj román měl za sebou trojnásobnou výhru v kategorii povídek ASFFH, trojí ocenění v Ceně Karla Čapka a bezprecedentní dvojnásobné jmenování Nositelem meče v ceně O nejlepší fantasy. Jeho knihy patřily k nejprodávanějším dílům tuzemských žánrových autorů a Mostecký byl v komunitě známým a ceněným spisovatelem. Přes všechny tyto úspěchy ale nezpychl. Účastnil se conů, dál přispíval povídkami do sborníků, moderoval předávání literárních ocenění a až do své smrti byl stálicí české fantastické scény. Často a rád se bavil se začínajícími autory a pomáhal jim, třebaže veřejnému udílení rad se vyhýbal. Ve volném čase cestoval, srdcem i duší byl po celý život trampem a angažoval se také ve vedení Moravské lakrosové ligy.

Do světa vikingských hrdinů se vrátil ještě se samostatným románem Útesy křiku (Klub Julese Vernea, 2004) a trilogii Vlčí věk publikoval znovu u Nakladatelství Epocha dvacet let od jejího prvního vydání. Doplnil ji čtvrtým dílem, novelou Štěňata vlků (Epocha, 2018). Zajímavostí je, že až při přípravě knihy Mostecký zjistil, že v původní verzi románu Jdi a přines hlavu krále chybělo pětadvacet stran textu.

Spisovatel za svůj život publikoval téměř osmdesát povídek, jejichž výběr vyšel například ve vlastní sbírce Čára hrůzy (Netopejr, 1998), a je autorem sedmnácti knih. Přispěl románem Vrah králů do knižní série Conan s ikonickou titulní postavou Howardova barbara a napsal i čtyři dobrodružně laděné příspěvky do série Mark Stone. Ze samostatných románů stojí za zmínku sci-fi Pištec (Netopejr, 1997), později přepracován jako Pištec na bráně k západu (Wolf Publishing, 2006), v němž se vesmírní kolonisté pokoušejí udržet zbytky civilizace po ztroskotání. Série Vlčí věk se však stala Mosteckého odkazem a nejznámějším dílem.

Často v rozhovorech mluvil o velkých plánech na novou sérii z období vlády Přemyslovců nebo o svém srdcovém projektu, nedopsaném historickém románu s příměsí hororu Pod úplňkem Hada. Nakonec se ale vrátil opět ke svým oblíbeným Keltům a vikingům v Bretani devátého století. V novém rukopise odvyprávěl příběh levobočka Yanniga, který se zmítá v dramatických dějinných událostech sporů mezi Franky, Kelty a vikingy a postupně dospívá v muže hodného trůnu svého otce. Netušil, že Bastard bude poslední knihou, kterou dokončí – i zde měl totiž velké plány.

Když jsme se s Jarkem domluvili, že Bastard vyjde v Mystery Pressu, napadlo nás, že by stálo za to rozšířit některé dějové linie a rukopis rozdělit do tří samostatných svazků. Jarek bohužel stihl upravit pouze první část, a proto jsme se nakonec vrátili k původnímu konceptu jedné obsáhlé knihy,

řekl k tomu Tomáš Němec, šéf nakladatelství Mystery Press.

Stejně jako jeho hrdinům, i Jaroslavu Mosteckému se nakonec stala osudnou tragická historická událost. Pandemie onemocnění covid-19 zasáhla autora hned dvakrát. První infekci touto nemocí přežil, avšak druhé nákaze 13. prosince 2020 v ranních hodinách podlehl.