Svět na prahu globálního válečného konfliktu. Překotný technologický boom vedoucí k momentu, v němž stroje začnou nabývat vědomí. Vědci bijící na poplach a pokoušející se zastavit nevyhnutelný bod singularity. Že to zní jako premisa scifistického románu? Zní. O to děsivější je, že se tentokrát jedná o realitu.

Umělá inteligence (UI) byla ve fantastické literatuře oblíbeným tématem už v předminulém století. Roku 1889 vyšla zřejmě první publikace, která se touto problematikou zabývala, The Wreck of the World od Williama Grovea (česky nevydáno), v níž se uvědomělé stroje vzbouří proti lidské rase. V obdobném duchu se nese i našincům dobře známá divadelní hra Karla Čapka R.U.R. z roku 1920, která představila světu poprvé slovo robot. Isaac Asimov, Arthur C. Clarke, Philip K. Dick, Harlan Ellison, Robert A. Heinlein, většina klasiků žánru se ve svých dílech zabývala UI a důsledky, které pro lidstvo mohou plynout z jejího procitnutí. Někteří nabízejí opatrné příběhy drobných selhání, jiní ale dost nevybíravě varují, že uvědomělé počítače a roboti povstanou a překonají a vyhladí lidstvo. Prakticky všichni autoři fantastiky se shodují v tom, že náš druh v případě hraní si na bohy nečekají úplně světlé časy a šokující novinové titulky o rychlém vývoji UI, nepřipravené společnosti a zaskočených vědcích jsou tedy pro čtenáře fantastiky poněkud úsměvné. Žánrová literatura již více než století poukazuje na to, že neřízený vývoj může vést ke katastrofě, a nyní jsme tady, na prahu velkého kroku pro lidstvo, a všichni se tváříme, že netušíme, jak jsme na tenhle večírek vlastně dorazili.

Tímto jsme zodpověděli první a vcelku přímočarou otázku, která se při debatách o UI nabízí, a sice: „Máme se bát?“ (Odpověď je „ano,“ nicméně je dobré si uvědomit, že v dnešní době není mnoho věcí ve veřejné diskusi, které by strach nevzbuzovaly, a že i v dobách minulých se lidé obávali technologického pokroku.) Odhlédneme-li od chmurných literárních prognóz, které nás v dlouhodobém horizontu odsuzují k bídné záhubě, nabízí se další logická otázka – co teď? Jak bude v blízké době vypadat život se stále dokonalejšími technologiemi? Tato otázka je samozřejmě nasnadě, vzhledem k její šíři ji nicméně zúžím a podívám se čistě na to, jak UI ovlivňuje a zřejmě do budoucna ovlivní rybníček literární fantastiky.

V nedávné době se vyrojilo hned několik zpráv, že se zahraniční nakladatelé a organizátoři soutěží potýkají s přívalem děl, která autoři buď přímo vygenerovali prostřednictvím nástrojů UI, nebo si jimi v tvorbě alespoň hojně posloužili. Nejedná se o úplnou novinku, již v roce 2016 se v japonské literární soutěži Hoshi Shinichi Award objevil počítačem generovaný záznam, který ocenění málem získal, a testy literární zdatnosti GPT se zapojením lidských spisovatelů proběhly i u nás – Český rozhlas do projektu „Digitální spisovatel“ zapojil řadu českých žánrových osobností, jako Petra Stančíka, Ondřeje Neffa nebo Pavla Bareše.

Od spuštění ChatGTP v listopadu loňského roku vývoj v této oblasti akceleroval. Abych jmenovala jen několik příkladů, v únoru se objevil první magazín generovaný UI (Infinite Odyssey), sci-fi a fantasy magazín Clarkesworld zastavil přijímání povídek kvůli obřímu množství povídek generovaných počítačem, rozruch vzbudila obálka od UI přiléhavě hororového sborníku V hrůze a krvi zrozeni z nakladatelství Fobos a nakladatelství dybbuk ozkoušelo vody automatických překladů nástrojem DeepL na knize Davida Eaglemana Suma sumárum (dlužno podotknout, že se jedná o první přiznaný překlad tohoto druhu). A byť Suma sumárum rozložil Viktor Janiš ve svém článku na H7O a obálky generované UI většina čtenářů zatím odmítá a odsuzuje, ukazuje se, že stále sofistikovanější systémy GPT jsou schopny generovat výstupy, které už se vyrovnají průměrné práci s textem nebo grafikou v některých oblastech.

Tyto příklady snadno vzbudí obavy, že překladatelé, publicisté, spisovatelé a umělci celkově brzy nebudou mít co žrát – a skutečně, pro mnohé to nebudou obavy plané. Autoři průměrných brakovek nebo pisatelé článků „10 věcí na téma XY“ už pravděpodobně brzy narazí na to, že jejich práci UI zastane přinejmenším stejně dobře jako oni a pravděpodobně levněji. Dá se tedy očekávat, že dojde k vytříbení zrna od plev a k masivnější podpoře práce pomocí UI. Ve vzduchu stále visí otázka autorských práv, která se nepochybně stane bolavým místem řady projektů, nicméně ani tento problém technický pokrok nezastaví. V kreativních oblastech dojde k významnému posunu a vítězi se stanou ti, kteří se zvládnou na nové prostředí rychle adaptovat a naučí se nejlépe používat nové nástroje.

Nejsem sice věhlasná autorka sci-fi, ale troufla bych si odhadnout, že nás i přes tyto – na první pohled – strašidelné scénáře nečeká skoková změna. Kreativní profese nebudou nahrazeny ze dne na den, spíše se přeorientují na práci s novými nástroji. Ti, kdo plnili rutinní funkce, se pravděpodobně přesunou do jiných oblastí, zatímco ostatním nové nástroje usnadní práci. Možná nebudeme mít za pár let na běžné texty překladatele, ale jakési redaktory s překladatelem v jednom, a možná nám harlekýnky bude psát UI na míru podle našich preferencí a chutí. Věřím však, že o kvalifikovanou práci nepřijdeme. Pořád bude třeba špičkových překladatelů poezie a náročné beletrie, kvalitní recenzenti s názorem přežijí jako nepostradatelná součást literárního ekosystému, spisovatelé budou sdílet své nápady prostřednictvím autentických knih a možná se dočkáme i autentických knih od UI. A i kdyby měla jednoho dne UI dosáhnout dokonalosti a nerozeznatelnosti od lidí, ráda bych si myslela, že k její nadvládě nedojde. Žádný represivní systém v nás nikdy nedokázal zastavit touhu tvořit a lidé jsou stvoření vysoce nostalgická. I kdyby vyšli spisovatelé z módy, určitě se zase najde retroproud toužící po dílech psaných starým dobrým člověkem.

Upřímně, teď jen doufám, že mě UI za pár let nepřiměje sníst svá slova. Anebo alespoň že nezačne v brzké době psát články za mě…